.

Květen 2013

Chytrý organizér na stůl

28. května 2013 v 22:28 Jako z časopisu
From this --------------------------> to this
(Ano, já se prostě musela pochlubit :D.) Ti, kteří mě dobře znají ví, že mě strašně baví vyrábění (Vlastně i ti co mě neznají), neříkám, že to umím perfektně, ale tak snaha se cení, a mě to tak stačí. Už strašně dlouho civím na youtube na ty holky, co si dokážou vyrobit z krabice něco pěknýho a užitečnýho. Ony to mají vždycky tak promakané, vypadá to jako z obchodu. Jsem strašnej úchylák na krabičky, různé úložné prostory, a hlavně miluju věci, o který se nemusím starat, stačí tam všecho jen naházet a stejně to vypadá dobře, a kromě toho je to přehledné. To se týká hlavně věčně poházené kosmetiky po stole, která mě už pěkně srala rozčilovala. A myslím, že nejsem jediná holka, která v tom má bordel. Kromě toho mít všechnu kosmetiku na jiným místě a ještě rozházenou není nic příjemného po ránu. Takže jsem se rozhodla konečně tomu udělat utrum, našla jsem si čas, našla nůžky a krabici, a pustila jsem se do toho, a takto to dopadlo...
Je zjevné co k tomu potřebujete i postup, stejně si však neodpustím pár slov...
Takže potřebujete :D
Krabici
Ostré nůžky
Další kartony
Lepidlo
Barevné papíry (já využila 6 archů červeného papíru)
Pravítko
Ozdobný balící papír, a nebo časopisy tisknuté na křídovém papíře (V H&M dávají jeden zdarma, a má moc hezkej kvalitní papír)
Pevné nervy, špetku představivosti, a příjemnou hudbu (Nějakou dlouhou:D)
Krabici si odstřihneme do základního tvaru podle potřeby. Pokud dno není nejpevnější, vložíme do něj nějaký karton, aby se nám věčně nerozjíželo a nehrozilo protrhnutí. Nyní si rozvrhneme vnitřek. Vhodné jsou různé schodky, pro ty kreativnější jedince i šuplíčky, vítané jsou otvory všech velikostí a druhů, podle toho co do nich budeme dávat. Dobře, návrh máme, teď ho musíme zrealizovat. Není to náročné, však pracné. Radím si všechno pořádě změřit, předejdete tak komplikacím, že by někde něco čouhalo, a taky stříhat přesně rovně. Celkem důležitá část (u mě i přes všechnu snahu, zanedbaná :D). Takhle si sestrojte různé kousky "kostry". Nejlépe z nějakého tvrdšího kartonu. Předtím, než ji složíme dohromady, je hezké ji polepit nějakým barevným papírem, a nebo obarvit, aby nevypadala tak fádně, a zakrýt tak, že je to prachobyčejný karton. Kousek po kousku obalujeme v papíru. Nyní se můžeme pustit do spojování kostry. Někde se můžeme dopomoc lepící pistolí, ale myslete na to, že silikon jde vidět.
Jak hezky udělat i povrch krabice? Hezký je balící papír na dárky, s nějakým ozdobným designem. Ale takový papír, jestliže chcete opravdu krásný vás může vyjít docela draho. Proto jsem se přiklonila k té levnější variantě, a to polepování časopisem. V háemku dávají jeden zadarmo, je na křídovém papíru, a ještě ke všemu anglicky, což mi příjde jako obrovská výhoda. Osobně bych však nedoporučovala například noviny, zvláště pokud neumíte lepit. Další možnosti jsou různě nasprejovat, stužky, látky, temperky, akrylové barvy, no prostě prakticky cokoliv. Jestliže polepujete časopisem, doporučuji si krabici ještě podlepit bílým papírem, nebo něčím podbarvit, pro případ, že by někde byly mezírky.
Následovně necháme kostru i krabici zaschnout a poté vložíme do sebe :).
Vím, že to vypadá jednoduše, a svým způsobem i je. Ale nemyslete si, že to není piplačka. Nejtěžší je na tom to asi rozvrhnout a vymyslet tu kostru, kde to bude. Kdyby mi to někdo navrhl a dal mi to a řekl "Na a jenom stříhej a pak to slož", tak to není tak děsné. Každopádně stěžovat si nemůžu, protože mě se snaha vyplatila, a říkejte si co chcete, ale pro mě je tato vychytávka velkým přínosem. Nemluvě o tom, že konečně v tom mám přehled a vše je po ruce a zmatky po ránu už jsou tabu :) (Aspoň co se kosmetiky týče :D)


Jak originálně nazdobit sklenici

22. května 2013 v 23:36 | Christeena |  Jako z časopisu
Občas ani není naškodu mít nějakou tu sklenici po ruce, má všestranné využití. Nejenže se do ní dá leccos narvat, od nepotřebných maličkostí, přes korálky až po nějaké oříšky či bonbony, ale ona se dá využít i jako dekorace v interiéru. Trochu kreativity sakra! Jenže ne vždycky taková sklenice vypadá podla našich představ a od dekorace má sakra hodně daleko. Proto jsem přemýšlela jak ji co nejlépe a nejstylověji (Haha, no styl úplně teda :D) vyšperkovat. A nakonec jsem na něco přece jen přišla, na něco, co jsem ještě jinde zatím neviděla, pro to se o tom dělím s vámi :), snad se vám nápad bude líbit a něcháte se jím třeba inspirovat. Na začátku vás musím upozornit, že je to celkem piplačka, a jestli nemáte rádi ruční práce, ani se do toho nepouštějte. Já tady tu dělala speciálně pro svoji blonďatou kamošku, která miluje růžovou, jako dárek. Aneb, skvělý způsob jak potěšit náročnou kamarádku. Protože víte co potěší jakkéhokoliv člověka? Sladkosti! Tedy pokud nedrží zrovna dietu (No to u ní nehrozí :D). Já jsem tam Renči vyrobila vlastní karamely, a můžu vám říct, že byly skvělý. Ale o nich třeba zase někdy jindy.
Potřebujeme:
Sklenici
2 stejná víčka na sklenici
Tekuté lepidlo
Lepící pistoli
Bavlnku
Krajku (Stačí kousek)
Karton
Štětec (Na roztírání lepidla)
Nastříhané drobné proužky papírků







První (růžové) víčko si vyrobíme pomocí bavlnky. Jde o to, v ní to víčko obalit. Není to tak snadné jak se zdá. Vlastně, princip je snadný, akorát v praxi to skřípe. Kápněte lepidlo doprostřed víčka a nalepte tam konec bavlnky. Nechte chvíli zaschnout, aby tam konec pořádně držel a nesklouzával. Potom přidáme lepidlo a bavlnku obmotáváme do spirály stále dokola. Zní to snadně, ale pokud jste stejně zruční asi stejně jako já, tak lepidlo bude úplně všude, jen ne tam kde má být. Je možné, že to budeme mít nakřivo, že to bude sklouzávat, že se vám to 3 krát pokazí než si najdete svůj grif, ale dle mého názoru stojí za to to vydržet. Na závěr doprostřed, kde jste začínali spirálku, přilepte mašličku z krajky, nějakou kytičku, nebo jinou ozdobu, lepící pistolí.
Pvní víčko necháme odpočinout, (Na dlouhou dobu, jelikož lepidlo potřebuje pořádně zaschnout.) a vrhneme se na víčko druhé. Je lepší mít po ruce nějakou elastickou krajku, než nějakou nepřizpůsobivou. Potřeme okraj lepidlem a ihned na něj lepíme krajku. Pořádně připevníme aby nehrozilo sklouznutí.

Jestliže je víčko 1 řádně zaschlé, vezměte si nějaký karton, který si nastříhejte/natrhejte aby si jím dalo víčko vycpat. Pořádně ho vycpěte, ale nemusíte přehnaně moc. A potom ho nalepte na víčko 2, pomocí lepící pistole. Rozhodně lepidlem nešetřete. Pořádně ať to drží. Při šetrném zacházení by víčko snad mělo něco vydržet.
Než to zachne, do sklenice si připravíme nastříhané papírky, konfetky, korálky, knoflíčky, kamínky, zkrátka cokoliv, jak je libo. Našroubujeme víčko a tadá, originální sklenice je na světě! :)




Nouzový dárek pro maminku

11. května 2013 v 23:31 | Christeena |  Jako z časopisu

Ještě než se pustíme do samotného dárečku, chtěla bych dopsat něco k předešlému článku, kde se zmiňuji o tom, že se vracím. Vlastně, není to tak horké, dá se říct, že celkem planej poplach. Takže sorry, já vím, že jste všichni určitě tááák doufali :D... Já chtěla, ale už to nejde. Prostě nejde. Takže budu psát jen když budu mít co říct, a něco co se vám může hodit. A třeba teď si myslím, že se vám hodí nějakej nouzák ke dni matek, protože je právě dnes, a přiznejte se, kolik z vás si vzpomnělo, hmmm? Jojo, jen zpytujte svědomí.
Nevadí, i na poslední chvíli se to dá zachránit, takže klídek lidi. Maminky v zásadě milují květiny (núdá), knížky (klišé), kosmetiku (pro lidi bez fantazie ale budiž), šperky (může být), různý welness (Abyste začali šetřit) aj. To je pěkný, ale co když jsme totálně švorc, na sárek máte 15 minut a prostě vám teče do bot? Pokud jste alespoň trochu zručnější napadá mě pár maličkostí, čím maminku potěšit- oukej, třeba ty květiny, je jaro přece ne? Jít oškubat zahradu sousedům je asi nejrychlejším řešením. Nemáte sousedy se zahradou? Blbý. Můžete navlékat korálky, a vytvářet bižuterii. Jednoduchý náramek z "křišťálových" korálků se hodí ke všemu, je elegantní, a neurazí. Ale to vy ste ti, co znají vaši mamku nejlíp, abyste posoudili co se k ní hodí. Vytváření drobností, jako je malování na hrníčky, ozdůbky z origami, nebo dokonce třeba nějakého propracovaného fotoalba (scrapbook) může být krásným dárečkem. A co třeba pečení? Koláč, dortík, muffiny, společné večeře. Nemluvě o darování zážitku. Kupříkladu aspoň jednou v tom roce zatnou pěsti a bejt hodní, uklidit si, uklidit nejen pokoj ale i zbytek domu. To může bejt pro hodně mamminek opravdu zážitek :D. Vzít mamku někam na procházku, pustit spolu lampion přání, pustit si filmík, něco společně upéct. Pokud si spíš technický typ, ono video se společnými fotkami a názvem "Senzační máma" taky potěší. Hele, variant je několik, tak zapněte mozek. Abyste mě nemohli označit, že jsem pokrytec, co káže a sám nic, tak já vám teda odhalím, co jsem letos podnikla já :) Je to extrémně jednoduché a mamce se myslím bude líbit.

"Vanilkový tělový peeling"


Potřebujete:
Skleničku s uzávěrem
Cukr krystal
Olej (Nejlépe třeba jojobový, olivový je fajn, ale má svoji charakteristickou pavůni i barvu)
Ozdoby (Joo, já jsem ráda, že jsem našla tu mašli :D)
Potravinové barvivo (Vystačíte si i s křídou)
Essenciální olejíček


Smícháte cukr a olej v poměru 3:1, pořádně promícháte, aby to spolu vytvořilo takovou pevnou hmotu, které však není zbytečně tekutá. V podstatě je to jedno, jen ať ten cukr neplave v oleji. Potom přikápnete aroma v podobně esenciálního olejíčku, který si zvolíte. Já použila vanilku. Přidejte kolik chcete. Pokud nemáte esenciální olejíček, můžete zkusit přírodní voniva. Třeba sušenou citronovou/pomerančovou kůru, kávu, kakao, skořici, nějaké maminčino oblíbené koření. Cokoliv. Ve směsi můžou efektivně vypadat třeba sušené okvětní lístky. Abyste směsi dodali barvičku, přikapejte pár kapek potravinářského barviva. Já barvivo neměla, tak jsem nastrouhala křídu a rozředila jsem ji v pár kapek vody a přimíchala do směsi. Hotovou směs servírujeme do sklenice. Sklenici je vhodné ozdobit. Opět je to na vás. Já jsem lenoch a opravdu doma nemůžu nic vykoumat, tak jsem ji obmotala jen mašlí. Ale pěkně by vypadala třeba polepená sušenými květy, obmotaná lýkem, s cedulkou "mamince", nápisem "maminčino", obalené víčko v látce, však vy na něco příjdete :)
Ale myslím, že maminky si stejně jako všechny ženy nejvíce cenní maličkostí, zvláště od svých dětí a gest, které nelze vyjádřit slovem. Nikdo vás neocení tak jako vaše maminka, nikdo na světě vás nemá radši. Je tu vždycky pro vás, připravená bojovat a rvát se, podat nám ruku, utřít nám tu špínu z tváře nasliněným kapesníkem (Moje neoblíbená vzpomínka z dětství, blé). Tak co, není teď řada na nás naslinit kapesník? :)

Návrat ztracené ženy

5. května 2013 v 14:45 | Christeena |  Co se jinam nacpat nedalo
Jsem zpět, přivítej mě velkým stylem,
malá holka s velkým cílem,
Jsem zpátky, návrat ztracené ženy,
která zase bude psát věty,
vytvářet si vlastní světy,
aby byli všichni spokojený.

A nezlob se na ni, že už není jako dřív,
nehněvej se, že se má teď líp.
Že žije tady a teď,
nemá zábrany, žádná zeď.

Žádná zeď, žádná křeč, není to jedno,
Teď jsem tady, užívám si to všechno.
Nečekám květiny, ani vděk a uznání,
zbyla tu pustina, co možná stojí za trochu poznání.

Neslibuju zábavu, neslibuju kvalitu,
všechno je jinak, když to píšu jsem na beatu.
A stejně to stojí za hovno nic,
Jsem jen člověk, co chceš víc.
Co k tomu víc říct, co k tomu jen dodat,
že jsem zpátky, a začínám znova.
Tak co, najde se ještě někdo, koho zajímá jak to se mnou pokračuje? Nebo už si to píšu jen tak pro sebe? Je tu ještě někdo? Haló, já ještě žiju! Já jsem neumřela! Tak či tak... Čau děcka! :D. S blogem jsem skončila v době, kdy jsem potřebovala si dát dohromady svoji vlastní hlavu, na tož abych pletla hlavy ostatním. Byla jsem vyčerpaná, unavená, bez nápadu, chtěla jsem se pohnout dál a odpočinout si od všeho, najít sama sebe... A to se mi povedlo. Mezi těmi čtyřmi měsíci, co jste zapomněli, že nějaký kristybendy ještě žije, se mi převrátil život o 180°. Nelituju toho, že jsem kdy skončila, právě naopak, pro mě to byl obrovskej krok v před. Ale teď jsem zpátky, tak se těšte smradi, už to nebude jak dřív, to už není nic, alespoň pro mě ne.
Fyzické změny... Měla jsem narozeniny, je mi čerstvých 15 let, je to doba, kdy holkám začnou růst boky, kozy se jim nafouknou do gigantických rozměrů a stávají se z nich fakt ženy. No jo, jenže to by nebyla Bendová, aby neměla něco extra a neudělala to přesně naopak. Místo zakulacování jsem se rozhodla zhubnout. Od února po sem, to je dělá nějakejch 9-10kg, od podzimu po sem zhruba 13-15kg. Ale nenechte se zmást, sice velkej úbytek na váze, ale s postavou snů se to nedá moc srovnávat. Přestože netrpím anorexií, nebo něčím takovým, uvědomuji si, že to nebylo zrovna nejdravější, takže co bych mohla čekat... Takže místo abych se kulatila a byla ženská, jsem se zploštila (A jsem kluk). A přesně tohle mi obrátilo život naruby. Nejde to shrnout do jednoho odstavce... Řekněme prostě, že jím jinak, jinak se pohybuju a hlavně úplně jinak přemýšlím. Ale cítím se lépe :)
Jen v rychlosti pro představu... (Omlouvám se, lepší fotky nemám... alei když je každá jiná, myslím, že nějakej ten rozdíl vidět jde. Jsou od sebe přesně na den rok.)
Další výraznější změna? Ostříhané vlasy. Chvíli jsem s tím zápolila, ale při pohledu na svoje nechutně zničené vlasy jsem si řekla "Když na té hlavě nic nemám, o nic nepříjdu." A víceméně ze dne na den jsem se rozhodla že půjdou pryč. Nelituju toho. Krátký vlasy ke mě vždycky tak nějak patřily :) Když padaly dolů na podlahu, jako by ze mě spadlo i to co bylo... Nechci to dramatizovat, ale mě se fakt ulevilo, je mi bez nich líp, cítím se svobodnější a uvolněnější. Fakt spokojenost, možná si nechám dorůst zas někdy mikádko, ale dlouhý vlasy asi nebudu mít nikdy. Ani mě to nemrzí :)
A ty psychické změny? Největší byly v období, kdy jsem se opravdu hodně snažila hubnout. Chápejte, ono se 15 let stravovat jak prase a pak tomu dát utrum není zrovna nejlehčí. No já jsem tomu celkem dala... Samozřejmně, že jsem to lehce přeháněla, a to se podepsalo na mých úžasných náladách... Holky myslely, že mě zabijou :D. Ale jsou to správný kamarádky a nezabily mě, a přes zatnutý zuby mě nadále podporují. Teď už to nepřeháním, a už ani nehubnu, jím normálně. Kromě toho venku je krásně, mám okolo sebe bezvadnou rodinu, kamarády, a mě nikdy nebylo líp :). (Vsaďte se, že jsem to teď zakřikla a zítra tu máte článek od jedné velké depky :D). Změnily se mi hodnoty a ambice. Kromě toho jsem vážnější, a klidnější. Připadá mi, že už nejsem takový to splašený tele :D. Jasně, že ani nějak vyspělá. Ale člověk si okolo těch 15 uvědomí, že dětsví už je fakt v prdeli, za chvíli 18, a dospělej bude celej život... Takže se fakt nikam neženu. Mimochodem, jsem přijatá na školu :) Zdravotnické lyceum. Když to někomu řeknu, čumí na mě jak péro z gauče, co to sakra je. A všichni si myslí, že budu zdravotní sestřička! Grrrr. JÁ NEBUDU ZDRAVOTNÍ ASISTENT, ANI DOKTOR, ANI ZÁCHRANÁŘ, ANI OŠETŘOVATELKA, TAK MI S TÍMTO DEJTE POKOJ! Ok, ještě jednou a naposledy... zdravotnické lyceum je příprava na vejšku se zdravotním nebo sociálním zaměřením, které si ještě budu moc vybrat. A já mám vybraný už teď- farmacie. A doufám, že to bude oukej :). Hele, stalo se toho dost, vážně chcete vědět všecičko? Haha, chtít můžete. Jó, někdy kápnu božskou, ale kapat se má pomalu, přece nespustím jeden velkej liják najednou ne? ;)


Tak, to by bylo zatím všechno :). Je tu mrtvo, pusto po pěšině. Ale to vůbec nevadí. Stejně jsem ráda, že jsem zpět, vítej Kikino :D :) Chybělas mi bejbe.
Na povrh trochu jiná, ještě víc jiná uvnitř, ale pořád stejný pako.