.

Leden 2013

Usmívat a mávat, obrnit nervy a nezvdávat! :)

29. ledna 2013 v 21:45 | Christeena |  Dokumenty aneb mapa života
Sesralo se co se dalo,
vlastně i to málo,
se mi odebralo.

Z poliček, kam padl prach a zaschla špína,
zely prázdnotou 3 prázdné krabice od vína.
Není nic, nikdo, kdo by mi mohl pomoci,
v tomto stavu bezmoci.

Beru to však s nadhledem
Pohoda klídek, vždyť se nic neděje,
S nezničitelným úsměvem od ucha k uchu,
zjišťuji, že mám špínu v zubu.

Kdyby Bůh chtěl, abychom život brali vážně, nestvořil by mě.... (:D)
jídlojídlo JÍDLOOO!


Jak kdysi nějakej chytrolín řekl, že někdo má rád holky a jiný zas vdolky. Nesouhlasím. Nic proti holky, ale něco vám chybí, abyste byly můj typ. O vdolkách se už dá uvažovat. No tak se do mě jednou v jídelně z prdele kamarádi pustili, na téma já a jídlo. Jelikož nejsem žadný drobek, asi bych se měla urazit. Ale to vědomí, že žijem jen jednou a že tohle se prostě nebere vážně, jsem si řeka, proč si ze sebe taky jednou neudělat prdel. Btw, z toho jídla je moje jen polívka. :D.
Hňa, hňa. Můj cíl už od začátku roku bylo dostat jen dvě dvojky, a tak se mi nějak zadařilo. Like a boss. Říkejte mi chytráčku :D. Néé, jako pro někoho možná průměr, no jó, všeci máte beztak samý jedničky, ale pro mě to je kurva úspěch :3. Ty dvojky jsem dostala od jedný učitelky na matiku a na chemii. Pfff, náhodou. Zaslouženě, to nepopírám, vím to, ale udělala jsem pro to všechno (Aspoň pro matiku). A tak mám čisté svědomí. Někdy bych ocenila aby mi prostě dala známku a nechala si ty omáčky kolem. Myslí to dobře, ale já s ní jednám slušně a to stejné očekávám od ní. Je dost zbytečné a až trapné obracet svůj vztek a impuls proti celkem vzorné žákyni, včetně kousavých poznámek, které jsem si opravdu nezasloužila. Ale jsem houževnatý člověk, a tak mě takové jednání přece nezastraší.
(Studijní typ mi kouká z očí :D)

Domácí skřítek Kikina

22. ledna 2013 v 21:09 | Christeena |  Jako z časopisu
Před týdnem jsem se s bolestí v srdci rozloučila s nějakými těmi centimetry. Kéžby v pase :D. Ale bohužel to odnesly vlasy. Musela jsem to udělat, kvůli vysoké lámavosti. Neměly šanci vyrůst... Dávám do nich všechno. Každý večer než jdu spát si to mažu (zhruba ten týden) nějakou vlasovou vodičkou na růst vlasů (Biohar 129,-) a potom než usnu se modlím, aby až se probudím byly alespoň o minimetr delší. Vybavila jsem se vitamíny- Selzink a na ledničce je rozpis jídel co bych měla pro krásné vlasy jíst. Masíruju si hlavu aby se mi prokrvily kořínky. Jsem tím posedlá! Hele, já mám krátký vlasy ráda dokonce se mi líbí, ale když už 4 roky mám skoro stejnou délku, tak se mi nedivte :D.
Stále se učím, stále se učím.. Zítra poslední písemkovej den. Mě se tak nechce! Už abychom měli to vysvědčení v ruce, i s přijetím na školu. Potom si skutečně budu moct s klidným srdcem říct- Fuck school! Muehhehe. Kromě toho jsem se dala na DIY. Teda, já jsem se o to pokoušela vždycky. Ale teď extra. Protože jsem zhodnotila, že nemám co na sebe. A tak přemýšlím o šití. A nevím jak vy, ale já si prostě nekoupím ubohý tričko za 400. Tato holka mě inspirovala. Doporučuju se podívat, je boží, šikulka.



Aneb jak řekla Mannia- Je úplně jinej pocit, když vám lidi pochválí vlastní práci než když říkáte "hele, na toto mi dala maminka". Úplně jsem se na to chytla a jsem do toho zapálená. Protože to je pravda. A respektuju všechny lidi co něco umí. Přes víkend jsem si vyrobila ombre košili. Jsem spokojená, nicméně jsem na ní udělala obrovskou chybu. Ale rodince se líbila a kamarádi možná ze slušnosti nebo mi nechtěli kazit radost mi taky řekli, že je dobrá. :D :) Babička když mě viděla s kýblem a barvou na mě ještě křičela "A ani nezkoušej žít v iluzi, že by se ti to snad mohlo povést." Pffff. :D. Náhodou, na moje poměry.
Jen je ponurá. Nevěděla jsem jakou barvou, nakonec to padlo na modrou. Tak není to úplně špatný. Ale možná fiaolá by se hodila víc, jenže to mi zase nejde k vlasům. Omg, to jsou problémy :D.

Jak vyrobit peeling- rodinný recept

16. ledna 2013 v 21:14 | Christeena |  Jako z časopisu
Ahojte :) Kdo mě zná, nejspíš ví, že strašně ráda se šťourám v kosmetice, zvláště v té přírodní, baví mě číst zadní strany lahviček a vůbec s kosmetikou nějak pracovat. Nevím jak vy, ale já téměř každý den používám peelingový gel, na odličování. Jenže nebyl asi tak jemný, jak jsem si myslela. Vysušoval mi hodně pokožku a nebyla jsem s ním tak nějak spokojená, už nefungoval jak by měl, chtělo by to změnu. A tak jsem se porozhlídla v kuchyni. Postupně se chci zbavit všech chemikáliích z kosmetiky. Pochopitelně, že to nejde... Ale začala jsem to radikálně snižovat, v zájmu svého zdravý.
Nevýhodou podomácku vyráběné kosmetiky je, že se musí hned zpracovat. To se mi moc nelíbilo. Já potřebuju peeling, kterej nemusím míchat pokaždé když příjdu domů unavená z celého dne. A zároveň chci jen přírodní složky, protože kdo se alespoň trochu zajímá o chemickej průmysl v oblasti kosmetiky, ví, o co jde. No a světe div se, já jsem si opravdu namíchala přesně to co chci! :) A co můj obličej potřebuje. Takže je to vlastně mnou patentovaný :D :).
Peeling je určen pro všechny typy pletí, až na extrémně citlivou, tam se peeling nedoporučuje vůbec, a nebo s rozsáhlým akné, tam se ostatně taky nemá vůbec používat. S nějakými amatérskými znalostmi o účincích jednotlivých přísad, jsem se dala do míchání.
Potřebujeme:
Prázdnou pixlu od nějakého krému
2 lžíce práškové vlákniny,
2 lžíce drceného kokosu,
1 lžičku nerozpustné kávy
1 lžíci olivového leje
2 lžíce medu
Nejdřív do sebe smícháme všechny práškové přísady. Postupně přidáváme olej a med, spíše než podle návodu, podle potřeby. Vznikne nám velmi hustá tuhá kaše. A to je všechno :) . Dáme do pixly a řádně uzavřeme.
Způsob použití: Obličej hodně navlhčíme vlažnou vodou. Potom vezmeme maličkou část o velikosti arašídu, tu rovnoměrně rozetřeme po obličeji a krouživými pohyby chvíly masírujeme a důkladně opláchneme.
Po vyzkoušení jsem se já a moje pokožka shodly na tom, že je to jeden z nejlepších peelingů, co jsem kdy měla. Pleť je hebká, bez černých teček a není ani trochu vysušená, ba právě naopak, je opravdu vyživená, hydratovaná a sjednocená. Po prvním použití. Kromě toho směs mi vydrží v pixle nezkažená i několik měsíců. Tak dobré výsledky bez kapky chemikálie či testů na zvířátkách :)

Když děti začínají mluvit do politiky...

15. ledna 2013 v 0:10 | Christeena |  Co se jinam nacpat nedalo
Čau. V tomto článku narazíte na spoustu textu s celkem zajímavou myšlenkou, která se dotýká všech z nás. Ať seš černý, nebo bílí, ať seš odkudkoliv, každopádně žiješ v Česku. Nicméně, se přiznám, že tu jiné národní menšiny nevidím vůbec ráda. Rasistické? Možná. Ale stojím si za názorem, že Česko má být pro Čechy-slovany. Prostě obsazeno. Co na tom všichni nechápou? Nechci působit nepříjemně, ba i dokonce protivně, a už vůbec né se sklony k násilí. To já nejsem. Jen v některých ohledech dost vlastenecká. A abychom byly národ černých zlodějů fakt nestojím. Ty snad ano? Nejsou všichni špatní, ale to by bylo na dlouho.
S kamarádem jsme řešili jednu velmi zásadní politickou otázku. Koho bys volila z aprezidenta, kdybys mohla? Vzhledem k tomu, že se v politice nijak neorientuju, moje odpověď po krátkém zamyšlení byla asi takováto.
Mě to je upřímně jedno. Hlavně ať se má Česko dobře, a ať zavládne mír, pokoj a jistota mezi občany. Menší daně a lepší ekonomiku, více obnoveného průmyslu a málo debilů na hradě. Více práce, menší nezaměstnanost, nepodporovat národní menšiny, zejména cigány. Česko pro Čechy. Abychom byli zase ta krásná prosperující země, za jakou jsme vždycky byli, a bojovali. Hodně českého piva do světa, odkoupit Škodu zpátky... Ponožky v sandálech, sledovaní fotbalu v hospodě, knedlo-zelo-vepřo na hlavním menu, pravá česká měna s Božkou Němcovou, krásné slovanské ženy obuté v Baťovi (Dobře, to asi nic- ne ženy, ale Baťa.), nádherné národní památky, výbušné pohavy... . To nám nikdo nesmí vzít! Toto je Česko. A je mi jedno jakej prezident se o to postará. Chci aby Česká republika získala své patřičné místo ve světě, aby každý věděl, s kým má tu čest. Abychom se více osamostatnili, zase začali vyrábět. Vždyť ty naše český ručičky přece nikde na světě nemůžou nahradit. Chci pravou demokracii, ne tu šaškarádu co tu máme teď. Chčijou nám na hlavu a ani se to nesnaží vydávat za déšť.
Vždyť češi takoví nejsou... Nejsou zlí, nejsou špatní, a už vůbec ne méněcenní. Toto si nezasloužíme. Zasloužíme si být silným státem, prosperujícím po všech stránkách, zasloužíme si být na něco hrdí. A ti nahoře by nám to měli umožnit. Pracovat ve státní správě pro stát, pro lidi, občany, na kterých je všechno založeno. Ti pánové na hradě dostali obrovskou moc nad námi všemi... Mají poslání (Od čeho asi poslanci, že ano), poslání pomoc státu, pomoc lidem, kteří tu žijí. A je jen na nich, jak s ní naloží. Ale zeptejte se lidu ve školách, učitelů, doktorů, prodavaček a hlavně samy sebe... Jste spokojení?

Čumte mudrci.

11. ledna 2013 v 0:12 | Christeena |  Skládám rýmy
Z toho slabšího soudku, ale přece jen něco málo jsem dala dohromady. Dnešní den se mám totiž skvěle. Že by novej objev? Ale hovno. Jednička z chemie :D. Teda, ne na vízo, nebuďte naivní, jen ze zkoušení. A taky povedenej projekt do chemie na téma "Škodlivost chemikálií v kosmetice." Tedy, myslím, že se mi povedl. A mě to strašně těší. Protože já miluju toto mluvení. Když stojím před třídou, je tam ticho, já jsem v pohodě, ucítím takovej klid na srdci a potom začnu mluvit a už mě nic nezastaví. Mluvila jsem 18 minut, ale nestihla jsem říct bohužel všechno :D. Učitelka mě nechala se vykecat. Potom už zazvonilo. A spolužákům se to nejspíš líbilo :). To je něco, co mě dokáže strašně nakopnout.
Když se zadaří,
mám úsměv na tváři,
moje aura zazáří,
smutek se vypaří.

Mám lehko na srdci,
čumte na mě mudrci,
radost, co se neztrácí,
čumte, mám křídla, panenka létací.

Jsem jak chodící dobrá nálada,
prostě baba jako zamlada,
hejtuju mrzutý hovada,
úsměv- moje zásada.

Nový článek

8. ledna 2013 v 13:16 | Christeena |  Dokumenty aneb mapa života
Píšeme příběhy,
tvoříme dějiny,
slavíme úspěchy,
kradem si svačiny.
Neřešíme prospěchy,
Nečteme noviny,
To jsme my, školou povinný.

Zdravíčko. Po těch krásnejch dlouhejch prázdninách, kdy jsem si udělala nový tukový zásoby nejmíň do přechodu, zase do školy. Pohoda, pohodička, pohoda. Teda, já už vlastně nevím, já už si to nějak nepamatuju. Potom do kytary. Dneska sme tam byli v hojném počtu 2 :D. Trénujeme písničku Spomaľ a je to lehoučké. Kecám. Je to těžký jak sviňa. Teda, pro mě jako začátečníka, kterej to fláká to je těžký. Nevím kam vrazit jakej prst, jak se jmenuje jaká struna, jakej je kterej akord. Se tam motám jak zmatený důchodci ve výprodejích. No tak trošku záhul. Ale nebojte se děcká, já to zvládnu. A potom vám udělám i videjko :D. Víte co myslím, takový to štýlo video, kde se slečny nějak luxusně oblečou, nejlépe si vrazí šátek na hlavu, nebo jinou kůl věc, vezmou nástroj něco málo zabrnkaj potom si upraví hlas v nějakým dalším štajlo programu a potom jsou z nich na netu všeci hovotý. Jo, tak přesně takový video chci :D. Ty holky to aspoň někam dotáhly, jsou to borky. Já bohužel neumím s těmi programi, a ani šátek v hlavě moc nenosím, tak doufám, že se se mnou spokojíte jak mě pánbuh stvořil. Obrazně řečeno lidi. Probůh. Křičící

První fotky 2013

6. ledna 2013 v 1:11 | Christeena |  Vlastní tvorba
Tak aby bylo jasno, nesnáším vodu v polívce. Polívka... aneb voda v něčím, čemu říkáme jídlo. Nevím jak vám, ale mě tam ta voda překáží. Je
to řídký, všude to teče, vůbec to nedrží konzistenci. Polívka je jak nedodělaný tělový mlíko, tělo vyživý dobře jen na chvíli a stejně se nedá žrát. Prostě mě řídký vodový polívky nechutnaj. Ale když se polívka dobře udělá, je v ní hodně zeleniny, masa nebo i sýru, tak to se pak už můžeme o něčem bavit. No ne? Jen taková kulinářská vložka. Tak to bychom měli, pokračujeme dále. Ó, copak to tu tady máme, no jistě, první "focení" v roku 2013.
(Anoo, Kikina svádí :D Ten výraz tak co brouku, kde si to rozdáme :D)

Čím jsem starší, tím víc mě přestávají zajímat takové ty malichernosti a povrchnosti jako je focení venku. Jsem na to strašně líná, kromě toho mám vždycky pocit, že fotku kazím, není čas, a kdo ví co ještě. Ale tak panebože, jsem holka, jasně že mám někdy náladu se fotit. Sice fotky z akcí jsou zajímavější a celkově lepší, ale kdo by si čas od času nepohladil ego těma svejma sólovejma, že ano :D. Jak lidské. Ježiši, berte to s nadsázkou, a radši neřešte ty pičoviny co píšu :D. Dneska jsem si umyla vlasy (Ach, jak jsou jemné, nadýchané, objemné, voňavé...) zase po sto letech, protože abstinuju, kvůli zdravý vlasů. Měla jsem spoustu času, tak jsem se dokonce aji pečlivě namalovala. Dala jsem si záležet při nanášení mejkapu, stínů, jó, protože kámoška posunula sraz o hodinu. Paráda. Hele, vážně, vypadala jsem hezky, já prostě nechápu, proč na fotkách vypadám vždycky úplně jinak :D. Dorazily jsme na místo, ale problémem bylo osvětlení, který je vlastně základem dobrých fotek, proto tolik úprav. Renčiny fotky bohužel nemám, a je to škoda, protože je to taková ta roztomilá hubená blondýnečka s vlasy až na zem a milým úsměvem, prostě ideál, o kterej se holky bijí do krve. No nic, tak se budete muset spokojit se mnou. Hele, taky nejsem nejhorší :D. Ne, posouzení už nechám na vás. Fotila se kamarádčiným luxusněštýdlomega mobilem. Kurva, nejsem žádná modelka.
(Ještě focený doma)

ŽÍT RYCHLE. ZEMŘÍT MLADÁ. BÝT DIVOCÍ. A BAVIT SE.

5. ledna 2013 v 2:14 | Christeena |  Zaujalo mě
Asi všichni znáte tuto neobvyklou zpěvačku, známou pod pseuodymem Lana Del Rey. Upřímně, není to tak zcela můj styl hubdy. Asi jako první jsem od ní slyšela singl Video games, který se mi strašně líbil. Vyvolával ve mě melancholii, i na pomalou písničku mě naplňoval optimismem, a očarovával mě pohádkovou fantazií, které mě unášela po jeho jemných tónech do jiné dimenze. Ale to co dokázal tento sinlg - Ride, je snad něco, co se u mě ještě žádné jiné zpěvačce nepovedlo- naskočila mi husí kůže, až mi téměř ukápla slzička. Jde o ten klip, o to, co tam říká.. Já... Dělala jsem na to překlad přímo s klipem, ale youtube mi to zatrhlo :/ Což je škoda, myslím, že by se na to mělo podívat víc lidí. Když jsem shlédla ten klip, i s překladem, dostala jsem najednou pocit, že žiju ve švětě, kde je vše možné, cítila jsem vítr ve vlasech, který tam popisuje, a přenesla se do hípís doby. Jak neskutečné, jaké krásné slova zvolila. A ten klip.. Každýmu doporučuju.

Město? Ne, vesnice.

3. ledna 2013 v 2:09 | Christeena |  Dokumenty aneb mapa života
(Lehce černej humor.)
Postupně se to všechno blíží, jako nezastavitelné střela. Skončil jeden rok, aby další mohl začít (Mimochodem v tomto roce na tomto blogu bylo vydáno 209 článků, celkově 564). Blíží se pololetí, příjmačky, pohovory, dokonce narozeniny. Ano, přesně tak. Stárnu. Tímto rokem se toho dost změní. Na toto léto mi už bude vytoužených 15, budu mít ukončenou základku, přijetí na nějakou školu (snad.), a taky novej domov na vesnici. Nějak nad tím musím pořád přemejšlet. Mám tu všechno, kamarády, bezchybnou rodinu... To je jedno, musím si na tom najít pozitiva. Protože věci nezměním, a je jen na mě, jestli je probrečím, a nebo je budu brát s nadhledem! :) A tak hledám pozitiva, kde se dá. Já přece vím, že město je lepší... Ale pokud byste mi někdo mohl

- vlastně příjdu úplně o všechno
+ můžu mít kočku
+ můžu kouřit na vlastní zahradě
+ možná budu moct kouřit i doma
+ Hody
+ Budu mít letiště
+Dělám to pro dobrou věc
+Více přírody, čerstvého vzduchu, inspirace

Moje plány na léto, které komplet strávím nejspíš na vesnici. Co léto, vlastně nejmíň 3 roky, pokud nepůjdu na intr. Co se tak bude dát dělat na místě bez kamarádů, bez obchoďáků, bez alberta, bez fotbalového hřiště, bez ramp nebo aspoň hřbitova? Takže si musím udělat nějakej plán, co budu dělat, jestliže mi padnou plány, protože moc jich nemám, ale kdyby padlo i to málo...

Jak uzdravit zničené vlasy

2. ledna 2013 v 2:02 | Christeena |  Jako z časopisu
Jak uzdravit zničené vlasy.
Jelikož si teď sama něčím takovým procházím, rozhodla jsem se sepsat, co pro své vlasy dělám já a co mi opravdu pomáhá. Nejdřív vám prozradím svůj skromný příběh o mě a mých vlasech. Asi rok si je barvím na červenou barvu (předtím jsem odbarvovala a barvila na hnědo) a nehodlám s tím přestat. Za tu dobu se mi stalo hodně přešlapů, co se týče v údržbě barvy, tak i péči, a proto moje vlasy jsou v devátním stavu. Mám roztřepené konečky, lámou se mi, jsou bez lesku... Ne, už to nejde vrátit, moje blbost. Ale teď jsem tomu řekla dost. A vlasy pomalu navracím k lepší kvalitě a taky k lepší údržbě barvy. A dovoluju si tvrdit, že se mi to zatím daří :) A taky pokud zrovna nepatříte mezi ty, co si za vlasy můžou vyhodit tisíce, je to spíše přehled levnějších, ale účinných výrobků.

Když už si vlasy musíte barvit, tak si je aspoň barvěte správně. To byl jeden z mých největších omylů. Sakra, když je na barvě napsané "jestliže vaše barvy už někdy byly barvené, použijte barvu jen na odrosty, a na posledních 10 minut barvu aplikujte i na zbytek vlasů" tak to udělejte, a né jak já chytrá vždycky barvu na celou hlavu hned, nezájem. Potom se není čemu divit. Zjistila jsem, že tak to úplně stačí, barevný efekt je i tak stejně krásný. Taky opravdu není vhodné barvu používat víc jak jednou za měsíc. Dejte vlasům šanci se alespoň trošku vzpamatovat. Vlasům dle mého názoru nejvíc škodí odbarvování, tomu bych se vyhnula úplně.
(Nejlépe se mi vyplatily barvy Palette, teď mají nové složení s keratinem)

Začneme samotným mytí vlasů. Ten pro mě byl po dlouhý čas jedním z největších kamenů úrazu. Pokud chcete hezké vlasy, vyhněte se častému mytí. Musíte používat šampon pro svůj typ vlasů. Já jsem je sice měla barvené, ale pořád jsem používala nějaké jiné šampony, na objem, na mastné vlasy a kdo ví co ještě. Teď jsem si konečně koupila šampon pro barvené vlasy (Garnier Fructis Color Resist 50,-) a vlasy jsou spokojený. Kromě toho dobře pění a hezky voní. Maximální počet mytí v týdny by neměl přesahovat víc jak 2 umytí. Nevěřila jsem tomu, vlasy jsem myla skoro každej den. Teď abstinuju a už teď se mají vlásky lépe, dokonce se ani tolik nemastí.