.

Říjen 2012

Sníh ve hrudi, to je co tě nejvíc zastudí

29. října 2012 v 22:51 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Sněží, překvapeně mrkáš,
stojíš, nevině se koukáš,
temným pohledem kočky,
máš ve vlasech vločky.
Stříbro padá z oblohy,
zima na obličej, na nohy,
krása až se ztrácí dech,
máš vločky ve vlasech.


Hluboké myšlenky z hluboké prdele

26. října 2012 v 13:32 | Já |  Hodně přemýšlím

Vidíš, že to sice ještě není dobrý,
ale moc dobře víš, že časem bude líp,
Nemá cenu prohlubovat dusno,
vztekat se nebo plakat,
je zbytečné se mstít,
Protože ty víš, že to není věčné.
Potřebuješ vůli šamana a moudrost mudrce,
lhostejnost flegmatika a nad všechno se povznést.
Podívat se na situaci se shora,
protože z vrchu máš lepší rozhled.
A i když teď na na zemi sedíš a nevíš kudy kam,
pomine to, tak vzleť vzhůru, ať máš rozhled na lepší zítřky.
Máš právo na to se zlobit, na to, být naštvaný, ukřivděný, zklamaný...
Ale jsou to jen zkurvený pocity.
Pamatuj, že je na zemi vždycky ještě někdo, kdo se cítí úplně stejně jak ty.

Prej o lásce

22. října 2012 v 22:13 | Já |  Hodně přemýšlím
Všichni velký kecy o lásce.. Ale kde máte tu svoji zasranou lásku? Kde je ta kurva? Co je to miluju tě? Co to do piči znamená? Proč to všichni tak chcou? Jo já vím... je to hezký, když na vás někdo myslí, vy na něho, když se o vás někdo stará, má vás rád, cítíte jistotu, zájem... Ale kde je smysl té slavné lásky, když to tak nefunguje? Dnes je normální vyjebávat na schodech od domu ve třinácti. Blbá móda. Může to bejt zajímavý, vrušující, ale nakonec stejně každá zjistí, že to byla největší pičovina v jejich životě. A nepíše to žádná zapšklá, životem odmítaná slečna, ani holka co se plazí po všem co se hejbe. Ale píšu to prostě já.
Největší terno... Je jí 14 a ještě neměla kluka. A nakonec vymrdá s kámošem aby nebyla panna. Hledá lásku, když to vidí u jiných. Chce to taky, snaží se to imitovat... Chudinka.
Ne, nepíšu z vlastní zkušenosti, nebo ze zkušenosti z okolí. Ale někdy mi tak svět jako takový připadá. Možná se s láskou hádám, pochybuju o její existenci, nazývám ji kurvou, asi mám svoje důvody o ní pochybovat.


Titulek článku nesmí být prázdný

21. října 2012 v 20:53 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
V poslední době se toho moc neděje. Tedy, nenudím se, to ne, ale není nic, co bych mohla světu říct, jak ho obdařit. S aktivitou půjdu asi ještě níž, mám teď svůj soukromý projekt na psaní, a budu se věnovat spíš jemu. Jedná se o deníček a myšlenky, které na net opravdu nepatří a přece se potřebuju vypsat...
Možná, že jsem na podzim nadávala, ale změnila jsem názor. Začínám ho mít přece jen ráda. Možná z nás budou kámoši.


Mám opravdu veselý život. Ne, že by by tak vtipnej, ale když se nudím, tak se raduju :D. (Ne vždycky blázni!) Obvykle si na netu najdu vtipné obrázky nebo videa, a mám na celej večer vystaráno. Můj typ pro lepší náladu- http://www.qark.net/vtipy.


Začaly se mi mastit víc vlasy, jsem z toho na prášky. Nemám už pár měsíců žádné nové oblečení, a mám takový pocit, že jsem přibrala. No hrůůůůůůza. Takové holčičí problémy, a jak dokážou potrápit život. Brrr. Nějak se tím naštěstí ale nezaobírám, a žiju si dál ten svůj veselej život. Jsou to kraviny. Však moji přátelé mě mají rádi i s mastnou hlavou. To je důležitý, vy paka. A stále mám 2 nohy, abych mohla skákat po pokoji na nějakej neznámmej song. A stále mám 2 ruce, abych obejmula ty, které mám ráda. No nemám já to štěstí? :)
(Jsi úžasný takový jaký jsi)


Desatero jak bejt krásná

16. října 2012 v 21:51 | Já |  Styl
Dnes jsem měla přemýšlecí chvilku tak obecně. Od lidí přes samotu, a potom, jak jsem uviděla ty barevný stromy, tak ke kráse. Fujky, takový přemýšlecí chvíle, ten podzim mi prostě nesvědčí. Došlo mi, že nedokážu být sama. Nesnáším samotu! Když ji vyhledávám, tak už jsem asi fakt v prdeli, ale jinak miluju lidi. Což když teď mám zaracha jde jen těžko. Budu mít deprese :D.

Samota, samota,
nedělej ze sebe kokota,
Vylez ven, ven na hřiště,
nabuď celé sídliště.
V poslední době jsem se zase začala zajímat o krásu. Naštěstí jen zdravě zajímat. Hej baby, uvědomte si, že na zemi neexistuje škaredé holky. Jen takové, která se o sebe nestará. Heleďte, teď nezáleží na tom, kolik vážíš, měříš, jestli seš divnej hípízák (Nic ve zlým) nebo luxusně oblečená až po ponožky. Mám tu pro vás jakési pomyslné desatero krásy, a věřím, že když toto holka dodržuje, tak to bohatě stačí. Ten zbytek už je jen nadstandart. Tak co, chceš vědět jak bejt krásná? Tak čum.


Alternativní článek.

14. října 2012 v 22:08 | Já |  Styl

Seru na ty vaše glamour, chic, a další rádoby luxusní styly. Jestli mě něco doopravdy dokáže chytnou za srdce a inspirovat, tak určitě scene, alternative style, rock style, punk a všechny jim podobné. Je v tom síla, svoboda. Neskrývaná vyzívavost a provokace. A přesně proto se mi to tak líbí. Odbivuju ty holky z obázků. Co mi ale fakt dokáže žrát nervy, že holky v těchto stylech jsou obyvkle vyhublé do morku kostí. Ale tak dobře se na to dívá.
Prostě a jednoduše tím chci říct, že nemám náladu, protože jsem se drsně pohádala doma, nechce se mi nic vymýšlet, a inspiruju se těmito obrázky. Miluju to. Tímto vám představuju tu svoji lásku:
Připravte se na nekonečné množství inspirativních obrázků...

Čistější než dezinfekce

13. října 2012 v 23:13 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Cože je to vlastně krása,
zdravé vlasy, dlouhá řasa,
koupel, voňavá pěna,
čistá, upravená žena.
Můj kosmetický kufřík začínal pomalu ale jistě kňučet prázdnotou. Už se to nedalo poslouchat, tak jsem vyrazila s mamkou na nákupy. Teda... řeknu vám, že za 1000 kč jsme toho zas tak moc nenakoupily, ještě mi schází voňavka. Mě osobně se líbí oranžová Beyonce Heart, co vám? Strašně miluju vybírání vůní, ale nikdy se nedokážu vybrat. Ale stejně mám radost! Zase jsem o sebe začala víc pečovat. Byly časy, kdy jsem na to kašlala, nebo neřešila. Ale teď? Teď vám tu píšu celá čistá, heboučká a voňavoučká se svými ačkoliv krátkými, stejně upravenými nehty a vytrhaným obočím. Bylo příjemné zase něco pro sebe něco udělat. :) Když vím, že mám pro koho.

Klasika.

13. října 2012 v 0:29 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Jen moje pocity,
příběhy a životy,
sluchátka, pianko na uši,
těžce prosím nerušit.
Tolik jsem toho prožili, tolik už je za náma,
vlož všechny své vzpomínky, do hudby piana...

Štěstí na dně listí to jistí

10. října 2012 v 22:27 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Když já mám takový problém.. Nemám problém mluvit o svých pocitech, jen se bojím, že když je řeknu, tak zmizí. A já nechci aby zmizely. Jsem jen asi... taková nějaká šťastná. Parta se vrací! Vážně, molďák je zpět. Přicházejí chladné, tmavé, smutné večery. Dny se rapidně a nenávratně zkrátily. Jedna z mála věcí, co na tom miluju je asi ten podzimní smrad.O podzimu je stejně nejhezčí jen snít. Je to hezké období, ale jen za oknem. Přece jen, ono šlapat bahno není nic moc.
Ach... piano. Už jsem se tu sice zmiňovala... ale... hra na klavír je něco tak božského. Uklidňuje mě to, dá se u toho přemýšlet. Vyčistit si hlavu, načerpat sílu... Jasně, Eminem je taky super. Ale večer na uklidnění si ho prostě nepustím.

Vzdejte úctu mrtvým u vodárny s umělým čůrákem v ruce

6. října 2012 v 23:32 | Já |  Zažila jsem
Našla jsem si trochu času zaktualizovat Vám svůj život v poslední době. Ve škole se mi daří jako každému jinému, občas nahoře, jednou zas dole. V rodině pohodička, máti upekla věnečky jak z cukrárny, teta/sestra se tu konečně ukázala, všichni žijou, žádné problémy. S klukem je to takový všelijaký, ne že bych měla chuť zajít do podrobna. A s děckama na pohodu. Každej den chodím ven. Nestěžuju si. Přátelé a maminka jsou to nejcenější na mém životě.