.

Únor 2012

Co jeee?

29. února 2012 v 0:00 | Já |  Moje kultura
Seznamte se s hodně divnou třídou prej osmáků, ale podle učitelů s mozkem na páťáky. Většina drží při sobě a troufám si říct, že víc než kdy před tím. Z kluků se za ty léta vyklubali skvělý kámoši. Z holek slečny. V šesce to byly úvahy "Až já jednou budu velkej osmák nebo deváťák..." A teď sem ten "velkej" osmák. Začínám být sentimentální.
Strašně mi přirostly k srdci a když jsem byla na dnu otevřených dveří na SŠ, viděla jsem tam ty lidi a říkala s "Tak za takové bych měla svoje kámoše vyměnit?" Takovej divnej pocit někde v hrudníku. Že je to tak správně ale přesto špatně. Až jednou nastane ten den, kdy si uděláme rozlučák, tak doufám, že to pořádně zabijem a že naše žaludky na to budou vzpomínat při nejmenším ještě dva týdny potom (tím nemyslím z jídla).
Nuže, přikládám video se včerejší tématikou "Co jeeee?". Tejky začal řvát jako první a všichni se k němu přidali. Prostě, to byla strašná prdel, ani nevím proč, celá třída totálně vysmátá řvala "Co jeee?" až to bylo slyšet na drué straně školy. Kousek z toho jsem zachytila, ale teda nic moc video.

Život je jak toaleťák

28. února 2012 v 1:26 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Stejně tak tenký, nikdy nevíš, kdo si jím utře prdel jako první, kdykoliv se může protrhnout, nikdy nevíš kdy dojde... A pak končí celej posranej. Když to tak vezmu, takovej život je plnej překvapení, dá se říct, že takový vzrůšo.
Ale no tak děcka, neberte mě vážně. Jen se mi tak nějak téma toaleťák hodí. Můj život není úplně posranej ze všech stran, na to mám ještě dost silnou ruličku. Ale fuj, nemůžu svůj život srovnávat s toaleťákem. Nějaké novinky ze života? Nebo spíš, nějaké novinky ze života, o které bych se mohla a chtěla podělit? Inu, něco by se v kanalizačních trubkách našlo.
Boj Bůh vs. já, vyhrál Bůh. Teda, nedošla jsem do fáze, jako v kláštěře, ale už spolu nějak vycházíme. Jsem na nějak tak naprogramovaná. Ani jsem si to neuvědomovala, kolikrát za den mluvít s Bohem. Děcka, není to tak špatnej týpek, jak se někdy jeví. Teď žiju život, kterej je jak toaleťák, co voní po mentolu, s kapkou růžové esence.
Jinak se mi vrací moje recyklované pocity (alá pocity levného dvouvrstvového, nesympatického toaleťáku), o mém vzhledu. Ale nejsou to dvouměsířní stavy v kuse, díky Bohu. Jenom trpké chvilkové návaly. A to mi moji krásnou svěžest kazí.
Že si skládám básničky pro sebe, o mě, o klucích, o pocitech a tak dál, to je pro mě samozřejmost. Když mám chuť psát, tak píšu, od toho tento blog mám. Ale že někdo složí básničku přímo o mě a pocitech co ke mě cítí, potom to dá na net, abych to určitě viděla, k neuvěření. To je tak dojemné :')
Ale ještě víc mě dojímá, že to napsal (nebo napsaly?) někdo, kdo si danou situaci vyložil úplně špatně a že to vůbec není tak horké jak to z textu vypadá. Když jsem to viděla, v polovině mi došlo o kom to vlastně je, pozastavila jsem se nad tím, ale nakonec jenom pousmála. Protože to bylo úplně, ale úplně jinak. A asi ste všichni teď úplně mimo o čem to tu mluvím. Sorry, nebudu to vysvětlovat na blog. Ale můžu odpovědět stejným způsobem. A to nejde jinak než tímto:
Tímto bych si fakt ráda utřela prdel, a hodila do hajzlu, přesně tam, kam to patří. :) MUCK

Fotím

27. února 2012 v 0:00 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Na většině filmových školách, i třeba na FAMU se od studentů očekává, že kromě toho, že znají základy natáčení a práci s kamerou, že také umí jakž takž fotit. A focení je můj úhlavní nepřítel. Nikdy nepochopím, jak to ty lidi dělají. Většinou, když někoho vyfotím, tak se na výsledek koukají tak nějak všelijak. Ale stejně to nevzdávám a pořád se tak nějak snažím fotit. Nemám pro to sice moc citu, ale jestli chci dělat u filmu, musím to zvládnout.
Včera jsme byly s kamarádkou fotit. Linda je nádherná holka, a dobře se uplatnila i jako modelka. Snažila jsem se fotit jak nejlépe jsem uměla a myslím, že to jde vidět. Podělím se s vámi o ty nejzdařilejší snímky, a prosím vás o kritiku, jak na tom prozatím jako fotograf jsem :)

Dulce Maria

26. února 2012 v 0:00 | Já |  Srdeční záležitosti

Už strašně dlouho mě facinuje tato osůbka. Můžete ji znát hlavně ze španělských telenovel. Ne, ty fakt nesleduju a k tomu mě nepřinutí ani to, že tam hraj ONA. Líbí se mi, je krásná. Zní to divně? Klidně. Není to můj vzor, to zase ne, jen ji obdivuju. Sice nevím jak je dobrá herečka ale prostě ten její nos. Jo, přesně ten si asi nechám udělat. Má takovej roztomilej obličej, vypracovanou postavu, co není přehnaně vychrtlá a dlouhé rudé vlasy. Ale ten její nos, ách. Nebudu se tajit s tím, že takto bych chtěla vypadat.
Ale co jsem tak na youtube viděla nějaké okamžiky z těch jejích telenovel, tak Dulce se angažuje jako lehká holka. To můj pohled na ni ale nezmění. Už mám vyhlédnutého plastika (Ale ne jen kvůli Dulce, mám s tím nosem krom toho, že je divnej, dýchací problémy) docenta Válka, snad se mu povede podobnej, až tam k němu jednou půjdu (Jednou až našetřím 30 000kč). A vůbec, na tu ženskou se dobře kouká :)

Jeden velkej (d)otazník

25. února 2012 v 0:00 | Já
Někdy nezbývá nic jiného, než spolknout lítost a usmát se nad cizím štěstím. Zatnout zuby a s úsměvem gratulovat ke krásnému životu někoho jiného. Někdy nezbývá nic jiného, než namalovat šťastnou tvář a radovat se z cizího štěstí. Koneckonců, štěstí jako štěstí... Přemoct tu lítost v sobě, že nestojíme na místě někoho jiného a pokusit se zbylou energii co nám zbývá přeměnit v radost. Bolestnou, trpkou radost, která nikdy nebude pravá, nýbrž jenom ubohá, slabá náhražka.

(F)ACTA

23. února 2012 v 21:52 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo

No, abyse neřeklo, že se flákám a nic pořádného nepíšu, tak já vám říkám, že píšu. Mě ten školní časopis strašně vzal, a baví mě. No, teď se bojím, abych nebyla příliš aktivní, jako nějaká vlez prdelka. Ale co už, prostě jsem jenom nadšená, to snad není trestný. Rozhodla jsem se s vámi podělit o článek o ACTA. Sice se furt řeší, ale nepříjde mi, že by moc lidí mělo přehled co to vlastně je. Éch, já vlastně taky nejsem zrovna politik. Ale jsem přesvědčena, že bychom se měli o toto téma zajímat.

Do hlavy se mi nevešlo...

22. února 2012 v 19:52 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Někdy si pročítám svoje staré články a říkám si, sakra Kiky, kam se poděla tvoje ronie? Kam se ztatil tvůj smysl pro humor? Prostě to tu holt není. Ubírám na sarkasmu ale netuším, kde přidávám. Kašlu na to lidi, mám toho zase v hlavě příliš, tak šup s tím ven...

Jak jsem si vyrobila disco kouli

21. února 2012 v 0:00 | Já |  Jako z časopisu
Disco koule, jeden z nepostradatelných doplňků pořádné diskotéky a zajímavou dekorací vašeho pokojíčku. Disco koule v pokojíčku už není žádný terno, ale stejně se mi líbí. Mám menší pokojíček, a malou místnost obecně opticky zvětšují otevřené prostory, světlé barvy nebo třeba zrcátka. Tak proč tam nedát i disco kouli? :) Na internetu najdete spousty návodů jak na to, vybrala jsem si návod z cédéček. Ale chystám se i na něco většího, o výsledku vás budu určitě informovat ;) Jak jsem tedy postupovala?

Buchta v mikrovlnce

20. února 2012 v 9:12 | Já |  Jako z časopisu
Nevím, jak to máte vy, ale já když se hodně nudím a jsem na fejsu, tak projíždím obrázky různejch skupin. Většinou mi to zvedne náladu a já se rozesměju nad nějakým absurdním obrázkem, nebo jen zasním. Jednou, asi před týdnem jsem to zase dělala, a najednou jsem objevila recept na úžasnou granko buchtu v mikrovlnce. A taky jsem ji hnedle musela vyzkoušet, páč mě to úplně dostalo. A tak se s vámi podělím o ten obrázek a budu doufat, že mě Acta neobjeví. Mimochodem, taky vám z těch novejch prohlížečů obrázků na fb nejdou stahovat obrázky?

Buchta je fakt dobrá :) Já se přiznám, že teda přidávám více granka. Ale s kypřícím práškem bych to neriskovala, stačí jen trochu. Když se to přežene, tak buchta přeteče. Je to hodně syté a dobré :)

Dodatek k povídce

19. února 2012 v 0:00 | Já |  Vymýšlím si
Možná si někdo všiml, možná někdo četl, možná to někoho zajímalo... Zkrátka jsem se pokusila a skoro dokončila svoji první a zatím nejdelší povídku. Inspirovala mě spisovatelka Richelle Mead, svým stylem psaní. A já jsem taky chtěla něco podobného vyzkoušet. Potom mě napadl první díl povídky jak holka vyfuckuje kluka na balkoně. Potom mě napadl druhej díl, kde jsem se tedy pokusila sesmolit nějakej pokus o flirt. A kámošce se oba díly srašně líbily, byla mi v tomto nehoráznou podporou. Podporovala mě v pokračování a já byla jak nadšená tak i vyděšená (jak to bývá u mě zvykem), že každý ráno koukala na můj blog, aby si mohla přečíst další díl. Dala mi spoustu návrhů jak pokračovat, děkuju Lindi :)
Ze začátku, jsem byla do povídky sama úplně vžitá. Netušila jsem, že to bude mít 10 "dílů", 16 stran ve wordu, že o tom budu zapáleně přemýšlet 3 týdny téměř v kuse, pozitivní ohlasy, nebo tak. Není to moc, ale pro mě dost.
Příběh je celkem zamotaný a složitý, i v tomto jsem chtěla napodobit Richelle. Aby byl plný překvápek a tak. Ale já nejsem Richelle. Po čase, jsem sama přestala být do toho tolik vžitá a psaní nešlo tak lehce jako ze začátku. Ale donutila jsem se dopsat alespoň rozřešení. A tím prozatím končím. Rozhodně to není konec, a nějaké určité stínování další zápletky se rýsují, ale jsem tak nějak vyčerpaná. Teď bych prozatím chtěla ještě dodělat a dopředstavovat postavy, kterým jsem už vybrala určitou podobu různých herců :)