.

Leden 2012

Jak vyrobit vlastní lesk na rty

30. ledna 2012 v 21:54 | Já |  Jako z časopisu
Jak jste si asi všimli, začíná nám to venku pěkně tuhnout. Spoustu lidem popraskají rty, a jak je nám všem známo, to nepatří mezi ty pěkné věci. Existuje však mnoho způsobů, jak se nepřátelského nadělení zbavit.
V první řadě bych chtěl říci, že tento návod je už jen vylepšená podoba jiného návodu, který tu už byl. Taková malá reakce na komentář pod tím. Jedná se o primitivní výrobu lesku na rty, pro holky s malým rozpočtem a také pro všechny, co tak nějak rádi vyrábějí a tvoří :)

Jde mu jen o jedno?

30. ledna 2012 v 0:00 | Já |  Vymýšlím si

6. (1,2,3,4,5)
Slíbil jsem jí úžasné rande, jenže malý otazník byl v tom, že já sám nevěděl co vlastně slibuju. Kino, procházka, lodičky, zoo.. Nepřichází v úvahu. Je to ohraný a jsem si jistej, že na takovým rande už byla milionkrát. Kéž bych alespoň měl jako Májk brigádu u bazénu, ale já musím dělat automechanika, super. Budeme sedět v garáži a když se mi zadaří něco opravit, možná za odměnu bychom se mohli projet. Tuto sarkastickou myšlenku odehnala vzpomínka. Když jsem začínal, spravoval jsem auta hlavně kámošům, takové jednoduché opravy a tak. Jednou když Májk naboural tatovo auto, spravil jsem mu ho a on mi slíbil, že až jednou budu potřebovat, tak se na něj mám obrátit. Udělal jsem si tak dobrý oko u místního gangu. Bylo by ode mě možná troufalé, požadovat od Májka klíčky od bazénu, ale za pokus to stojí. Koneckonců, nikdy jsem po něm nic nechtěl a klíčky pro něj byla maličkost.

Flákfilm 2012

29. ledna 2012 v 20:50 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Miluju svůj život. Jde o to, že ráda někam jezdím, ráda se setkávám s novými lidmi, a že taky ráda se setkávám s přáteli, které nevídám každý den. V poslední době (asi týden) téměř nejsem aktivní na facebooku. A čím méně tam jsem, tím více nechápu lidi, co tam dokáží trávit všechen svůj čas. A taky velmi ráda něco podnikám, jak akce, u kterých by mě mohli ostatní pojmenovat za zkaženou mládež až po akce, které mají smysl a které mi něco dají do života. A mezi tyto akce řadím i flákfilm.

Opticky delší culík

28. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Jako z časopisu
Spousta holek si přeje mít dlouhé vlasy, no jasně. Sice kouzlo krátkých vlasů se jen tak něčím nenahradí, ale když po tom někdo touží proč ne. Jeden fígl jak opticky prodloužit vlasy jsem se naučila když jsem ještě kdysi chodila do roztleskávaček. Jedná so o primitivní účes, zezadu vypadá velmi efektivně, ale není příliš nenápadný, záleží na vaší tvořivosti.
Základem je si udělat obyčejný culík z vrchních vlasů. A co nejblíže k němu druhý culík.

Rozdíl ze zadu vypadá asi takto:

Mě se nápad líbí, akorát by mi možná vadilo, že z boku jdou vidět gumičky. Ale řekla bych, že když si vlasy natupírujete a nějak šikovně zasponkujete, ani gumičky by neměly představovat problém. :)

Spolu to zvládneme

27. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Vymýšlím si

5. (1,2,3,4)
Zavládlo ohromené ticho. Vždycky mluvím, až se děje cokoliv, ale toto na mě bylo moc, neměl jsem ponětí, co s tím mám dělat. Ticho bylo dlouhé, ozývalo se jen jak polykala čaj. Kolikrát i náš tata nebyl žádnej med, jednou mi vykloubil rameno, ale to bylo úplně něco jinýho. Později ze mě vypadla velmi chytrá odpověď: "Aha." Zvedla hlavu od čaje, tak dlouhej pohled do očí jsem nezažil.

Biologické hodiny stále tikají (Hair style)

26. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Styl
Tik tak, tik tak. Biologické hodiny jak bylo řečeno stále tikají, nejde to zastavit, jenom tomu podlehnout. Z holky stává se žena a ze ženy stařena... A já si tyto svoje hodiny hodlám užít, dokut nedotikají. Do posledního tiku, než se ozve úder gongu, že čas vypršel.
Už holt taková jsem a bez "řádného" písemného projevu (fajn, nemusí být zrovna písemný) se už tak nějak neobejdu. A taky se neodejdu bez barvení vlasů. Hehe, to byly sliby, že si je neotříhám, hih, že si je už neobarvím. A já vám tak nějak nevím, kdykoliv udělám nějakou razantní změnu na image, jsem z toho happy, až na to, že se tato radost čas od času prodraží (Mývám v zásobě doma barvy, co jsem si někdy chtěla dát a pořád myslím , že si je někdy dám, nebo mě prostě okouzlí nějaká barva a pak si to zase rozmyslím, či barvená tužidla...). Ještě, že mamka v tomto neprotestuje. Takže se bude jednat o takovou moji malou historii vlasů. Někdy jsem barvu měnila tak rychle, že jsem to nestihla ani vyfotit :D ..

Citová ztráta

25. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Vymýšlím si
4. (1,2,3)
Probudila mě ostrá bolest v hlavě, žaludek se mi kolíbal na všechny strany a já se rozběhl na záchod. Poblil sem se, FUCK! Natali mě okamžitě následovala. Celé dopoledne sme strávili v posteli. Ehm, každej ve svý a bylo nám tak blbě, až jsem se tomu musel smát.

Sestřička k nezaplacení

24. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Vymýšlím si
3. (1,2)
Můj život se mi zdál čím dál nudnější. V noci pařit, v 8 do školy, brigáda, pařby s kámošema... No jak já to všechno dělám, nechápu... Schytal jsem za to hodně neomluvených hodin a už na mě začínal bejt naštvanej i taťka. O to víc jsem se těšil až přijede segra ze studia z Anglie, což se moc často nestávalo. Byl jsem zrovna doma sám, a zazvonil zvonek.

Nástěnka přání

23. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Srdeční záležitosti
Každý máme nějaké sny, touhy, cíle, plány... Někdy je lehké uvěřit v jejich naplnění a někdy je těžké vzpomenou si, že ještě nějaké máme. Říkáme samy sobě, že naše sny nemají žádnou cenu, že jsme příliš ošklivý, chudí nebo neschopní, však my si vždycky něco vymyslíme. Ale o tom, jak moc strašní jsme, mluvit nechci. Když zapomeneme na všechny strasti a sníme s otevřenýma očima, zlepší nám to náladu. Existuje jedna taková moudrá věcička (odkoukala jsem to z filmu Tajemství), která mě zaujala. Dokáže nám totiž naše sny připomenout, jen co vejdeme do místnosti. Nástěnka přání.
Myslím, že by si každý měl nějako utakovou nástěnku vytvořit. Je to inspirující. Její tvorba a hlavně výsledek, nás dokáže upevnit v tom, po čem toužíme, co se nám líbí, co chceme... A takto by asi vypadala ta moje. (Trochu mi dělá starosti moje duševní zdraví, páč nejsem zamilovaná do žádné týn stár.)

1. Chtěla bych se podívat do Londýna. Žít tam třeba 2-3 roky. Moc se mi ta země líbí. Chtěla bych se dotknout tamních tradic, ochutnat čaj a porovnat o kolik je lepší než tan náš českej, platit librama, cítit vůni vlhkého ovzduší...
2. Taky bych chtěla hodně cestovat po exotických zemí. Alespoň jednou za život ochutnat kokosové mléko, z vlastnoručně nalezeného kokosu, tančit hula hula při západu slunce, být na dovolené v luxusní slaměné chatce...
3. Chtěla bych kluka, cítit lásku, vztah, kde nechybí vtip, dobrodružství, akce, vášeň ale ani porozumnění a podpora. Cítit jeho parfém ještě dlouho potom, než mi dá pusu na dobrou noc..
4. Toto je takový můj hooodně postraní sen. Zpívat v nějaké kapele, vymetat jeden koncert za druhým, poskytovat rozhovory. Bavilo by mě to. Je to touha umět zpívat.
5. Chtěla bych umět psát jako moji oblíbení autoři. Vcítit se do postav, mít akci pevně ve svých rukou. Nechat se pohltit vlastním příběhem, jako by byl skutečný. Chtěla bych aby mi při psaní narostla křídla a já do toho dala všechno...
6. Líbí se mi scene. Jejich fotky, jejich vlasy... Obdivuji je. Nevím, jestli chci být jako ony, jen se mi prostě ten styl líbí.
7. Navštívit svobodnou zemi- Ameriku. Město hříchů, město andělů a taky New York. Přesvědčit se na vlastní pěst jestli si Amerika jen na tak super zemi hraje, a nebo jestli to jen nepředstírá..
8. Chtěla bych být krásná. Mít ploché bříško, úzký pas, prsa trojky, nohy aby se stehna o sebe netřely, nosánek jako Dulce Maria. Taky bych chtěla propadnout umění tance..
9. Vlastnit dost peněz, k uskutečnění všeho co chci, co potřebuju, podniknat vše co mě láká. Zvát své přátele ja jídlo, pořádat přiblblé párty, dělat těma penězma radost jak sobě, tak i ostatním.
10. Jednou by takovej barák rozhodně nebyl na škodu. Pro děti, aby se měly vždycky kam vrátit, kdyby bylo třeba. Pro jednoduchej život, plnej krásnejch věcí...

Když na tu nástěnku zírám, zasním se o tomto všem. Vybavuji si různé vůně, držím v rukou věci, které ve skutečnosti existují jenom v mé hlavě. Děcka, je to pěknej pocit.

Jak přežít den v pěti krocích

22. ledna 2012 v 0:01 | Já |  Vymýšlím si
2. (1)
No, abych pravdu řekl, znám i lepší probuzení než s mokrým a ulepeným pyžamem. Ta mrcha, mi skočila z balkonu rovnou do snů. Pořád jsem na ni byl naštvanej, co si o sobě bože myslí? Rozhodně jsem nehodlal jí teď věnovat svoje myšlenky, když už jí věnoval dost pozornosti v noci a radši líně zapnul noťas. Všechno mi je jedno, nic jiného nevnímám, mým jediným posláním je donést druidovi červený diamant, aby za to dal brnko +9. Yeah, tomu říkám paráda. Byl bych tu tak strávil celej, ale pak mi někdo ztrhl sluchátka z uší.