.

Prosinec 2011

Loučím se s r. 2011

31. prosince 2011 v 0:01 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
S rokem, který byl pro mě nejnebezpečnější, ve kterém se stalo nejvíc mých porpvé, loučím se s rokem, o kterém jsem kdysi řekla, že mě změní. A změnil...
Dodnes si pamatuju den 1.1.2011. Pohádaly jsme se s mamkou a tu hádku si pamatuju dodnes, byla nejhorší za celou historii. V ten čas jsem ztratila kamarádku, několik měsíců jsme se skoro nebavily, získala jiné kamarádky a dnes se bavíme všechny společně. Tento rok přinesl hned několik poprvé. Poprvé jsem pila s děckama, poprvé jsem lhala o velkých věcech mamce, uspořádala se první stanovačka což vypadá na tradici, udělala první video, měla prvního kluka... Dokonce se staly překvapivě i úspěchy, na které bych měla a i jsem pyšná. Třetí místo ve zpěvu ve školní soutěži, namalovala jsem obrázky se kterými jsem spokojená, vysvědčení nad kterým si nestěžuju, naučila jsem se mít ráda jaká jsem, pomohla jsem uspořádat soutěž MISS, jednou jsem ohromila fyzikáře (Pro mě nadlidský výnok), napsala básničku do soutěže. s kámoškou jsme se ve video soutěži s Dominikou Myslivcovou dostaly na 4. místo. No, "úspěchy" bych další rok snad mohla mít lepší, ale není to tak strašný. Inu, nestěžuju si. Beru co mi život nabízí a zkouším to využít naplno.
Byl to hodně dobrej rok. Možná spíš super než dobrej. I blog už mám 2. rokem a od té doby se toho tolik změnilo. Moje první články byly samá chyba, a tak 4-14 krát do měsíce. Za tento rok bylo zvěřejněno 278 článků. To je o 199 více než loni. Snažím se psát častěji, kvalitněji... Snaha se snad počítá. Občas mi je blbé napsat článek jako je tento. Říkám si "Bože, proč já takové věci vlastně píšu?" . Odpověď je asi taková: Mám toho v hlavě moc, a už se to tam nevleze. Napíšu na blog, nebo do deníčku, a mozek se cítí volnější. Možná by to mělo zkusit více lidí, zhodnotit minulost... Nakonec jsem se rozhodla vyhodnotit nejlepší měsíc 2011. A mám takovej strach z nudy, že jsem si udělala i graf.


Zelená-Psychika, aneb jak moc si věřím a jsem v pohodě
Modrá- Kamarádi aneb jak moc se hádáme
Červená- Kluci a jak moc mě ovlivňují
Žlutá- Blog, nehodnotím podle návtěvnosti ale podle toho jak se mi dobře psalo.
Takže nejhorší měsíce byly jednoznačně ty prázdninové, protože jsem neměla internet, s kámoši se viděla o dost míň, a vůbec jsem si nevěřila. Ale to všechno mi vynahradil nejlepší měsíc říjen. Měla jsem asi něco jako vztah, co změnil můj pohled na všechny ostatní vztahy. Ten kluk ať už to byl dement, mi zvednul sebevědomí, a zamilovanost mi dala pocit, že je všechno na nejvyší pohodě... I když sme se přestali vídat, psychika mi zůstalana úrovni pohodička a za to si ho vážím do teď. Vytáhl mě z největších sraček, nemusela jsem si před ním na nic hrát. Dokáže pořádně naštvat, ale díky němu jsem dost získala. Ještě byl super měsíc červen, nebo aspoň některé dny. To jsem měla svýho tak nějak prvního kluka, jestli se to vůbec dá počítat. A zase to zapracovalo na psychice.
Ať už je to nudný nebo ne, zkuste si taky udělat nějakej takovej graf, je to prostě fajn zhodnotit :)
A přeju šťastný nový rok! :)

Jsem stejná jako vy, smradi

30. prosince 2011 v 1:09 | Já |  Hodně přemýšlím
Nevím, po jak dlouhé době se to stalo, ale asi již po třetí po éru tohoto blogu, co jsem se zase zamyslela o tom jaká jsem. A vždycky příjdu k úplně jinému výsledku. Tentokrát za to mohla moje změna vlasů a barvy očí. Když jsem se uviděla na fotkách, vydechla jsem jenom "Ne, to nejsem já." Ale pak jsem se zamyslela ještě víc a zjistila jsem, že ačkoliv ta slečna vypadá jinak než, jak jsem byla zvyklá dosud, líbí se mi a mám pocit, že moje "já" se odráží i na mém vzhledu. A i když to asi moc lidí zajímat nebude, udělám si takový malý rozbor o tom, kdo jsem....
Co mám ráda- Pochvalu, když se na mě nějaký kluk dívá, když si chatuju s klukem co se mi líbí, když se hezky obleču a jsem si sebou jistá, když se nikdo nehádá a je všechno v pohodě, voňavoučkou kosmetiku, internet, sladkosti, když mám uklizeno (Protože nikdy neuklízím), překvapení, párty, když si zpívám, tancuju nebo maluju, když mám něco co nikdo nemá, chodit s partou ven, když vím, že na mě němoku záleží, pohodu, mír, když se válím doma,
Co se mi líbí-hodně vysocí kluci (nejépe bruneti), piercing, tetování někde na krku, extravagantní originalita co má šmrnc, československej hip hop, československej rock-punk-pop rock, anglickej dance-jumpstyle- pop- r&b- pop rock, vlastnoručně vyrobené věci co vypadají jako z obchodu, když sněží a já stojím za okem, obchod za 25- kde seženu ty nejhezčí poklady a blbosti, fotky aktů žen- protože mi to příjde umělecké a na úrovni, nic laciného-, weheartit, šperky
Co fakt nemám ráda- zničenou pleť, násilí, nadměrnou namyšlenost, sobectví, naivitu (neplést s optimistem), chlapy po 25 co na mě čumí, mastné vlasy, když mi někdo kope do židle, když mi něco nejde, zazobance, když se na mě někdo nasere a já nevím proč, když mě někdo pomlouvá kvůli tomu jak vypadám, periodu, majetnictví, když mě někdo setře, nemusím malé děti a zvířata- jenom na obrázku
Takové vlastnosti jsem dostala do vínku- Jsem prostě cholerik a sanqinik, a jak kdy co převládá. Ráda mám věci podle sebe, v jedné chvíly jsem zodpovědná a v druhé bych se na to nejradši vybodla. Strašně rychle vybouchnu, ale nesnáším hádky, jsem optimistický realista, netrpělivá a přátelská. Mám ráda svůj klid, ale stejně je můj život hektický.
Mezi moje záliby počítám- Blog, stříhání videí, natáčení videí, seriály online, karaoke, obchoďáky tak trochu, podnikání akcí s kámoškama, flirtování po netu (A co má být)
Tyto lidi počítám mezi nej kámošky- Linda, Renča, Janča

Čím víc se zamýšlím, tím víc docházím k názoru, že se nijak neliším. Takhle by mohl vypadat popis každé holky v mém věku. Nás puberťačky těší podobné věci, v pubertě jsme všechny impulzivní a drzé (aspoň mě to tak připadá), začínáme mít touhu odlišovat se... A přesně to nás dělá tak stejnými. Takže moje fyzolofické "bádání" mě přivádí k jedinému- Jsem stejná jako vy, smradi.



Vampýrská Akademie

29. prosince 2011 v 1:35 | Já |  Srdeční záležitosti


Dozvěděla jsem se o ní od sestry mé kámošky. Má moc fajn sestru, dobře poradí a má dobrý hlášky, což samozřejmě Renča zdědila po ní:)
Nicméně, mi doporučila i tuto knížku. A já jsem nemohla odolat tomuto skvělému tipu, jelikož už dlouho jsem nic nečetla, a podle jejího mínění, to je opravdu nejlepší knížka, a že jich četla opravdu hodně. Samozřejmě se nemýlila, opravdu mě nezklamala. Přečetla jsem ji jak říká jedno klišé- jedním dechem. Příběh vypráví o velmi krásné dívce Rose a její nejlepší kamarádce Lisse se kterou prožívají silné pouto. Při autonehodě když zemřou Lissiny rodiče, bratr i Rose, Lissa Rose obživne svými Morojskými schopnostmy a její kolotoč začíná. Holky uniknou z akademie pod nátlakem šílené profesorky, ale jsou opět po dvou letech nalezeny strážci a odvlečeny zpět do Akademie. Ředitelka pod spoustu podmínkami na Akademii nechá studovat obě "děvčata" a Rose dostane na výcviky navíc přespříliž hezkého profesora, o 7 let staršího a oba k sbě cítí hluboké city. Život v Akademii není nikterak zvláštní, podstatně podobný jako na většině škol, až na zvláštní předměty které u nás nenajdete. Rose je celá taková od rány, umí se poprat za to co chce, hlavně za své přátele. Využívá toho, že je pekelně sexy a kromě zabíjení strigojů zabíjí i mnohé klučičí naděje. Nejvíc mě u knížky rozesmívají flirtovací hlášky, drzé odpovědi nebo prupovídky právě hrdinky Rose. Všechny díly mají složitou zápletku s velmi promyšleným rozřešením. Přes holčičí starosti jako jsou dívčí školní války, trable s klukama (muži), záhadné hádanky se dostáváme k ještě smutnějším chvílím, úmrtí Rosein přátel. S každým ztraceným přítelem si Rose uvědomuje, jak moc je její práce důležitá. Ve třetím díle (To je kde jsem skončila) po velmi tragickém napadení Strigojů, byl napaden i její učitel bojových umění. A tak Rose zahazuje všechny své ideály, opouští akademii a tím i Lissu a všechny své přátele, aby zachránila muže, kterého miluje.
Takový můj malý dojem: Knížka obsahuje naprosto všechno, co jsem hledala. Dokonale zapletenou zápletku, která však není složitě napsaná, spoustu trefných vtipů, zábavných, ale i dojemných sitacích, romantické a vášnivvé chvilky, rázné a jasné myšlenky hrdinky, nenuceně promyšlené vedlejší postavy, bez zbytečností, vzbuzovala ve mě napětí a vůbec, je to hodně dobrý fantasy román, který nám umožní utéct do jiného světa, plný stínů, romantiky a hlavně dobrodružství.


Inspiration piercing

28. prosince 2011 v 1:00 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Rozhodla jsem se pro piercing do rtu. Líbí se mi to, tak trochu mi to příjde jako znak svobody (nechápu proč), nevázanosti, sexy, odvahy a spolehlivě to odhodí image hodné holčičky. Ne, že bych nebyla hodná, ale holčička už zrovna být nechci. Ani hrát si na něco dospělého... V piercu vidím pěknou ozdůbku, a líbí se mi. A vůbec, musím se ospravedlňovat kvůli tomu co se mi líbí?
Nejvíc toužím po spirálce, kterou mám zakázanou...
Ale zatím jsem s přemlouváním skončila u podkovy... Možná se mi přece jen líbí víc...
Obrázky co mě inspirují už jen proto, že mají červenou hlavu jako snad mám i já...
Toto už jsou extrémy, ale strašně bych chtěla ten spínací špendlík, ale o tom mamka nechce ani slyšet
A další pierci...

Cítím v tom beznaděj 5

27. prosince 2011 v 1:54 | Já |  Vymýšlím si
Čerstvě po Vánocích, stále přežraná k prasknutí se valím tam, kde je můj kámoš. Do očí mi padají konečky červené ofinky a zrkz velké modré čočky mi nefouká do očí. Zvláštní, že nedokážu navázat citový vztah se zvířaty ani dětmi, přesto existuje slaboučký strom, na rozsáhlé louce, který mám ráda. Opravdu ráda. Možná proto, že ve slabých chvílích mi připomínal samu sebe a teď mám pocit, že ho musím chránit a bojovat za něj, to přece přátelé dělají. Nikam nespěchám, vykračuju si v nových botech do zimy, co mi příjdou trochu gothic, a na hlavě naraženou pandí čepici s bambulkama. Dnes moc nemrzne, naštěstí. Když tam dojdu, usměju se a zdravím se se stromem obejmutím. Donesla jsem mu pár vánočních baněk, budou mu moc slušet. Ale teď si usedám na kámen pod stromem, sice mi asi zmrzne zadek, ale je mi to jedno. Nic kromě hučení potoka a svých myšlenek už nevnímám..
Konečně si můžu zatleskat, už jsem se přes něj dostala, to mi to ale trvalo. Zrovna mě, holce co nemusí romantiku... Měla jsem od kluků tak nějak pohov, jak ráda jsem za to byla. Tolik holek mě žádalo o radu, co si s těma klukama mají počít, Sama jsem jim nedokázala pořádně poradit. Takže jsem jen děkovala Bohu, že jsem zrovna proti klukům imuní. Ale v posledních dnech to je zase jiné, už bych se zase hrnula do vztahu, sem nepoučitelná. Hned bych se vrhla na každýho vysokýho bruneta (Nejen bruneta) s modrýma očima.
Došla jsem k názoru, že jsem baculka s větším nosem, a že se tak beru. Opravdu už mám pocit, že jsem smířená se svým vzhledem. Protože ono být baculatá není zas tak na škodu. A ani velký nos mi v ničem co chci nebrání. Mám pocit, že jsem se strašně co se týče vzhledu změnila. Červené vlasy, jiný střih, modré velké oči, chystám piercing... Začalo to tím, že jsem měla strašně špatnou náladu a pak jsem se ještě nějak naštvala, a bylo to. Někdo se ve smutku řeže, já dělám nekompromisní změny na vzhledu. Chtěla bych být jako Nymfadora z Harryho Pottera, mohla měnit vzhled jak se ji zachtělo... To bych brala, nesnáším nudu, a říkejte si co chcete- taky ráda šokuju.
Nehorázně mě potěšila učitelka, když mi řekla svůj názor na básničku do soutěže. Na místě jsem vyrostla snad o 30 centimetrů, nosánek dostal erekci, a endorfiny mi stoupli do mozku na hranici s extází. Tak moc jsem ji chtěla obejmout, začít vískat a skákat. Ale to vše jen uvnitř, napovrh jsem se přiblble usmívala. Miluju, když mě učitelé chválí za dobře vydařenou snahu.
V kamarádství je to takové divné. Jednou se hádají mezi sebou, někdy já s nimi. Před Vánoci zrovna... Nesnáším hádky!!! Takže když se pohádám tak to už je většinou krize. Někdy celkem jako kamarádka selhávám, ale snažím se to nedělat... Chci pro své kámošky to nejlepší, ale netuším jak to zařídit. Většinou to spackám...
Zase jsem se zamyslela nad taťkou. Moc bych nějakého chtěla, ale teď už je pozdě. Kéž bych měla taťku na kterého se můžu spolehnout, co mě zaveze kam potřebuju, co se za mě postaví... Taky bych si přála aby teta bydlela s náma a už nikdy víc se nemusela vrátit domů, aby další teta splatila všechny dluhy a usmířila se s rodinou, aby bratranec a další teta měli nový byt, aby si strýc našel manželku a aby byla mamka v životě konečně šťastná. Ale to si taky můžu přát aby z nebe pršely margotky, jahody rostly v zimě nebo abych už nikdy nemusela uklízet v pokojíčku. Tolik lidí co mám ráda, tolik přání aby mohli být šťastní, co jim stejně asi nepomůžou. Ale přát si to můžu ne....?
Jsem v jednu chvíly šťastná v druhou smutná, střídá se to a já to nedokážu ovlivnit, snad mě to nebude stát žádné přátelství a ani hádky. Nechci nikomu ublížit, tak proč mi to nevychází?
Ale teď už mi je fakt zima. Potvrdilo to i kýchnutí na zívěr, což mi pošpinilo tak pracně naškrábanou stránku v deníčku. Stejně ten život miluju.


Amélie z Montmartru

26. prosince 2011 v 1:21 | Já |  Zaujalo mě
Jednou, těsně před vánoci jsem objevila strašně milý film, plný optimismu a dobré nálady. Je strašně takový roztomilý a zvláštní. Hlavně obsahuje netradiční děj, kouzelný jako pohádka a přesto zdaleka není nijak nadlidský. Je v něm i trocha humoru, spousta citu a optimismu. Teď o svátkách se rozhodně hodí filmy tohoto typu.
Děj- Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas, než se seznámí s Ninem a než mu dovolí rozšifrovat její tajemné zprávy. (zdroj-csfd)
Můj pocit- Konečně jsem viděla kvalitní film co není nudný, což u prej kvalitních filmů je pro mě zvykem. Je tak smutný, a přesto zábavný a hlavně dokáže potěšit. Každá postava mě uchvátila svým zpracováním. Sama Amelie, která ráda hází žabky do vody je jako vystřižená z knížky fantazie. Její vlastní život není dobrý a přesto se rozhodla měnit životy ostatních a to se ji nějakým záhadným způsobem daří. Celkem mě pobavilo, že ve film je veden v takovém jemném, romantickém duchu doplněný o starodávnou hudbu nebo klavír, a přesto je v něm scéna ze sexshopu. Sama postava Amelie mi příjde jako pohádková víla, je zvláštní ale ne hloupá. Také se mi velice líbí, že se jedná o francouzský film.
Ocenění- Film již získal řadu ocenění, například u nás vyhrál 36. Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a odnesl si Křišťálový globus.

Stahujeme- tady
Opravdu vřele doporučuji všem divákům, ať už mají rádi jakkýkoliv žánr. Snad se bude film hodit :)

Co jsem pod stromečkem nenašla

25. prosince 2011 v 1:15 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Existuje jedna věc, co si přeje snad většina puberťaček. Kromě luxusní kosmetiky, hadříků, mazlíků, mobilů a jídla si naivní holčičky jako já přejí lásku. Přejí si být šťastné, obdivované, zamilované a třeba krásné. Jako byste je z Hollywoodu vystřihly. I já si přeju lásku, nebo něco v tom smyslu. Ale tu jsem mezi hromadou balíčků nenašla, takže o ní budu jen dál snít a básnit... A že ve fantazii se toho dá vymyslet. Takový "fun" dotazník na zamyšlení, když se nudíte.
Tak takhle bude vypadat: Modré oči, světle hnědé vlasy, výška nad 175, útlá postava, silný, bude mít styl
Takhle se ke mně bude chovat: Držení dveří žádný problém, nechá si nechutné vtipy pro sebe, uvolněně, mile, nezdrženlivě, uličnicky ale ne buransky nebo zle,
Takovou bude mít povahu: vysmátý, příjemný, milý, hodný, drzý, vtipný, zábavný, inteligentní, dobrodružný, zapálený, spontání, nápaditý, pro každou volovinu, chápavý, tolerantní, bohatý, optimista, svérázný, pracovitý, šikovný
Takhle budeme bydlet: Rodiný domek v Brně-Bohunice, dvoupatrový samozřejmě, zařízený podle nějakého bytového archtitekta. Budeme mít pokojskou a jednu kočku. Venkovní bazén a houpací síť, kropič trávníků a fontánku.
Tolik budeme mít dětí: Nanejvíš 2, kluka a holku. Kluk bude o něco starší, a oba budou velmi chytří a celý po rodičích.
Taková bude moje tchýně: Milá, obětavá, klidná, nehádavá, smířená, chytrá, zábavná, nesobecká, a bude mě mít ráda
Takto budeme pracovat: Já budu karieristkav mutlimediální tvorbě, převážně filmů, naštěstí jenom těch slavných, takže dost dobře placená práce a k tomu budu manažerka Ewy Farný. On bude v kanclu, nebo slavná osobnost-třeba moderátor, nebo společnou práci se mnou.
Takhle budeme utrácet: Za luxusní dovolené, oblečení, bytové doplňky, kosmetiku, děti, pizzu, chlast, za to, co budeme mt prostě rádi
Takhle bude vypadat svatba: Léto, louka, kostel, nadýchané šaty, dokonalý účes, Spousta lidí ale ne moc, dál už fakt nevím
Sem pojedem na líbánky: Netuším, ale mělo by to být spontání a zároveň luxusní
Takhle povedem domáctnost: Já budu více doma s dětmi a starat se o domácnost, on více pracovat :D

Ale už dost. Je to jen vymyšlená fikce. Můj skutečný kluk bude totiž mnohem, mnohem lepší, než tyto vymyšlené kdo ví co. Protože se budeme mít rádi jací sme bez ohldu na ostatní, ale je fajn se nad tím prostě jen tak zamyslet...




Štědrý den 2011

24. prosince 2011 v 22:34 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Když tak přemýšlím, tak mi příjde smutné, že jsem si nikdy nezapsala jak probíhal štědrý den. Předminulý rok jsem uklízela, minulí jsem celý den spala a probudil se až na večer. Ale pro letos si to radši napíšu.
11:20- vstávám a jdu se vykoupat, udělám si speciální masku na obličej a přijde další teta do počtu. Jsem tak ráda, že u nás bude trávit štedrý den. Kašlu na prase a jím babičin bramborový salát, který celá rodina tolik zbožňujeme.
12:10-13:30- V telezivi dávají Dařbuján a Pandrhola, to má mamka moc ráda, tak se na to společně koukáme. V kuchyni babička klepe řízky a ještě dobalujeme poslední dárky. Je mi tolik líto jiné tety, která nám všem koupila tolik dárků ale nejmíň polovina se na ni vykašlala kvůli minulosti. Měla bych napsat SMS taťkovi, i když se nikdy nestalo, že by na Vánoce aspoň přijel, nebo přinejmenším pozval...
13:30-14:50- Hrají Princ a Večernice, moje oblíbená pohádka z dětství. Pohodička u fejsu, a žraní Vánoční kolekce. Pohádky prostě k Vánocům patří, dneska se mi nic nechce dělat. Babička mě rozesmála, když si na sebe hodila moji vánoční čepičku, vypadala kouzelně :D U pohádky sedí celá rodina, já, teta Terka, strejda Vašek, mamka a děda.
14:50-16:35- Film Kdopak to mluví, přijeli bratranec a teta, skvělé :) Tak se nás kouká víc. Bože já tak miluju svoji rodinu když je pohromadě. Ta mladší generece mě tolik baví, pořád se smějou. Právě jsem přistihla babičku jak si dala panáka, bylo to srandovní, že zrovna babička co nikdy nepije.Film jsem tedy už moc nesledovala a smála se s tetou, strycem a mamkou, myslím, že jsou super.
16:18- Jsem se donutila jít do pokojíčku a dát si ho dopořádku, namalovat a se a obléct se. Kvůli strejdově nemoci jíme brzy.
(Babička letos zabíjela :D )
17:46- Už jsme po večeři, sedíme v obýváku a posloucháme koledy. Rodina se baví a já píšu tento článek. Je to pro mě takové citlivé. Na jednu stranu se těším na dárky, ale na druhou je ještě nechci. Čím dřív bych je dostala, tak tím dřív bych se přestala těšit. A to těšení je přece jen kouzelné. Štve mě bratranec když kritizuje Karla Gotta a jeho Už z hor zní zvon. Podle mě je to krásné vánoční písnička, a přece před rodinou nebudu pouštět anglické písničky když jim většina ani nerozumí. Letos asi plakat nebudu. Babička obvolává všechno příbuzenstvo a je panuje tu taková zvláštní pohoda. Najednou mi příjde vše tak líto.. Achjo, chtěla bych tu nějakého taťku. Je mi smutno, když přemýšlím že až tento den skončí, tak budou Vánoce pryč.Ležím na gauči a pozoruju dění okolo mě, tiše a nenápadně.
22:44- Dávno po nadílce, kterou jsem plakala, ani s to jsem zpívat koledy nemohla. Dostala jsem spoustu krásných dárků-hadry, voňavou kosmetiku, župan, úžasně vtipné ponožky, kontaktní čočky, kravaty... Potom jsme blbi s bratrancem asi hodinku s hakisákem. Všichni jsme byli z dárků nadšení a já si poprvé nasadila čočky. Vypadají krutě divně. Asi 22:15 usedám z pět k PC. Xeah, už aby byly zase Vánoce..

Comptine d'un autre été- klip

23. prosince 2011 v 0:12 | Já |  Vlastní tvorba
Vánoční melancholie, osamnělost srdce, přecitlivělý stav a začátek zimních prázdnin. Tak nějak všechno dohromady rozesmutnilo. Po dlouhé době nastaly dny, kdy jsem opravdu smutná. Někdo se ve smutku řeže, já si barvím hlavu. Dala jsem si ji na sytě červenou, ale až se mi to vymyje, tak půjdu na blonďato. Ať má moje hlava barvu jakkoukoliv, myšlenky v ní mi to bohužel nezmění. A taky jsem si zamilovala jednu skladbu, že jsem se ráno probudila a rozhodla se, že natočím klip. Natáčela jsem se sama na foťák, a sestříhala. Tady máte výsledek, budu ráda, když se na to podíváte a zanecháte kritiku...

Je to točené u nás doma, ten klavír i noty jsou dědovo, je totiž hudební skladatel a obojí je pro něj posvátné, takže o mím klipu neví. Jinak to tak nějak má vystihovat melancholii skladby a trošičku znázorňovat dívku Amélii, z filmu pro který byla skladba složena. Všímala si detailů, ale na klavír nehrála. Tak trochu to má být zajímavý, protože na klavír většinou hrají elegantní lidi, takže bez rudé hlavy by to nemělo to svoje kouzlo. Je to klip pro smutné chvilky, co má občas každý, nicméně v každé chvilce je něco krásného, tak proč smutek nevyužít aspoň v něco užitečného...

Top vánoční songy

22. prosince 2011 v 7:00 | Já |  Moje kultura
Ať chcete nebo ne, Vánoce jsou už tady. Čeká nás mnoho dárků pod stromečkem, na které se jistě všichni těšíme, protože vždycky něco překvapí a také vedle dárků nám z Vánoc zbydou pneumatiky z vánočního cukroví. Prostě tradice. Stejně jako tradiční vánoční koledy. Staré dobré české koledy mě tak nějak ohráli, a co má být, prostě nejsem na tradice. Takže jsem si letos přes Vánoce dopřála jiný playlist. Jestli i vás "Tichá noc" tak trochu nudí, je načase si začít s hlasitou nocí...