.

Listopad 2011

Chceš mě?

30. listopadu 2011 v 21:57 | Já |  Skládám rýmy
Nálada na rýmování, neznamená, že pochází z mé zkušenosti, ale něco mě k tomu dokopalo, jen už není podstatné co...

Chceš mě? Tak to dokaž,
aspoň trošku se snaž,
nebo aspoň naznač,
Naukážu na tě fakáč.
No tak, nejsme malé děti,
je tu ale otázka "Líbím se ti?"
Nejsem sice dokonalá,
malé chybičky, ty já mám ráda.
Chci to zkusit,
jen se prostě pokusit,
prej že máš zájem,
za který musím platit nájem.
Nebo jak si to mám vysvětlit,
na tvůj ignor odvětit?
Podle holek je v tom stydlivost,
ale já miluju upřímnost.
Chci, abysi nějak jednal,
"rande"si se mnou sjednal.
Přestal se stydět,
a nějak mi odpovědět.
Od děcek to nejsou jenom keci,
dovídám se zajímavé věci,
tak udělej něco už přeci,
Ztvdrnout takto fakt nechci.
Odkdy holka uhání kluka?
Pak teprv nastanou ty pravé muka,
Když se věci nevivíjí,
střeva se jen nervně svíjí.
Když vše co mělo být jen hnije,
jak ten čas fádně plyne.
Tento stav mě fakt nebaví,
Než se ti dva zabalí.
Vidím tolik pro a proti,
Pojď mi někdy naproti,
Třeba se něco stane,
stikneme si dlaně.
Nebo to bude takto dál plynout,
nechat být holku nevinou.
Musím tu bariéru nějak oddělat,
je načases s tím něco udělat.


Kristínka

28. listopadu 2011 v 21:27 | Já |  Moje kultura
Písnička pro všechny Kristýnky! Ja zajímavé dát do vyhledávače youtube svoje jméno, Tato písnička je moc krásná, ale smutná. Zamilovala jsem si ji... Kristínka!
R.
Spíš Kristínka snáď len spíš, neverím poď a vstaň
ten pád bol možno len klam, spíš Kristínka snáď len spíš
ty musíš hore ísť k oblakom sme už len na dotyk
ty si jediná z nás tak blízko pri oblakoch

Vydýchla mi v náručí, odvtedy sa podvádzam
že Kristínka snáď iba spí, že ticho za ňu rozpráva
Tak sa platí za to, že mladá chcela vidieť z výšky brál
nikto nezachytí tvoje laná, keď sa rútiš z kolmých skál

Cítím v tom beznaděj 4

28. listopadu 2011 v 0:01 | Já |  Vymýšlím si
Je opravdu brzy ráno v neděli, všichni spí. Bez vědomí koholiv doma, si udělám svoji oblíbenou kávu. Je nezdravá, a já to vím. Pouštím uzdu svým myšlenkám. Ale je mi jasné, že jen takto to nestačí, příliš dlouho jsem nenavštívila svůj strom na své louce se svým deníčkem a obvykllím zvláštním pocitem, že se toho tolik přihodilo. Odcházím.
Všude ticho, ani auta nejezdí. Obklopuje mně zvláštní přátelská prázdnota. V nose mě štípe studený vzduch a konečky prstů jsou mrznou i přes rukavice. Na louce se ozývá šepot okoloních stromů, který způsobuje vítr, doplněný o slabou melodii šumějící vody. Je tu tak mysticky, že kdyby se teď objevila cesta do říše divů, bez váhání tomu uveřím. Obejmu svůj strom, cítm, že mě nadšeně vítá a vybízí, abych mu řekla, co je nového. Však jsem jeho kamarádka.
...Tolik bych se přes to chtěla přenést, tolik si nalhávám, že se tak už stalo, ale není tomu tak. Kdo by řekl, že zrovna já si to budu tolik brát? A hlavně tolik dlouho? Kolik ještě času budu potřebovat, než se s tím smířím. Jak dlouho mu budu projíždět zeď a řešit ho. Proč to není pro mě ještě uzavřená kapitola? Tolik lituju Lindu, když si pomyslím, že to má 100 krát horší. I když už ani nevím jak vypadá, pořád trapně vzpomínám. Hodně trapně. Jenže se týden od týdnu vždycky něco stane, něco co mi ho připomene. Působím jako naivní třináctka alá blbka z fesjsbuku, a asi taková i jsem. Jenže to by se dalo říci o každé třinácce.
Mamka mi přišla na to, že jsem pila. Piju v poslední době častěji. Pořád ještě mám její důvěru, které si tolik cením, a které se tolik divím. Je to zvláštní mít pro sebe tak hodného člověka jako je moje mamka. Pořád přemýšlím, zda-li dojet před Vánoci k taťkovi. Po 5 letech bych s byla s druhou rodinou úplně o samotě, páč mamka se s nimi opět nepohodla. Čám jsem starší, tím víc mě mrzí, že mám rozvedené rodiče. Kéž by taťka nebyl tak zlý... Možná bych byla úplně jiná, než teď. Možná bych ho měla i ráda, já vlastně nevím, co k němu cítím. Vždyť je normální mít rád oba své rodiče, tak proč to tak není i u mě?
Znáte ten pocit, když nechcete naletět každému klukovi co si o vás řekne? Nechci nikomu ublížit, ale zároveň jen proto abych někomu nezlomila srdce, nebudu ubližovat sobě... Když jeden nechce, vždycky to potom někdo odnese. Většinou oba. Není lehké když vám někdo ubližuje a už vůbec není lehké, když někomu ubližujete. Ve škole mě strašně potěšilo, když jsem zjistila, že nejsem blbá. Vysněná škola? Multimediální. Nejoblíbenější činost na PC? Sestříhávání různých videí. Tolik se vztekám, když ty videa dělám pořád a vždycky vypadjí jako od školkáčka, můžu vyletět z kůže.
Už začal advent, bezy příjdou Vánoce, na které se tolik těším, Zoufal se snažím udělat všem radost, doufám, že se mi to povede. Další kapesné taky vrazím do dárků, snad to bude dobrá investice a dokážu lidi, které mám ráda udělat šťastné...
Opouštím své ideály jaká jednou budu, třeba za 7 let. Protože už to vím. Budu stejná, jen o trochu moudřejší s více zkušenostmi. Jen o trochu dospělejší, ale jinak stejná. V podstatě se dá říct, že ano jsem šťastná. Ale pořád je tu nějaká uštěpačné ale. A já nemůžu přijít co to ale je.

Sněží. Jsem z toho nadšená. Ještě chvíli pozoruji šťastně tančící vločky, a potom to i já zabalím. Obejmu strom, rozloučím se s loukou, a jdu se projít. Život je přece tak krásný.

Majk Spirit- Som aký som

27. listopadu 2011 v 0:01 | Já |  Moje kultura
RYTMUS: Já som syn boha
MAJK SPIRIT: Ale já syna nemám
......................................................
No, tak takhle bych to nehrotila. Vlastně bych o žádném Spiritovi ani nevěděla, kdyby všeci nezačali si dávat na zeď "Ženy treba lubit" .Tak to mě moc nepřesvědčilo. Ale okamžitá změna názru k lepšímu byl track "Som, aký som". Nejvíc mě okouzlil pochopitelně melodie, následovně text. A ten vám sem dám, abyste mohli poslouchat a stejně jako já, si to u toho číst. A to bez debat! Jeho rap mi příjde kvalitní, text takoví od sradce a melodie prostě k nezaplacení. A snad i vy, nerapeřei, to zkusíte, myslím, že to stojí za to...

1984, v Bratislave prišiel na svet malý Majk Spirit,
ďalšia hviezda horí, nový život plný sily.
Od malička stále veľmi aktivný a živý,
neposedný malý špunt, čo chce všetko vedeť.

Neni z tých, čo plazia sa, on vie, že môže leteť,
mladý Bruce Lee, v karate bol prvá trieda,
no zabalil to skôr, jak začala mu siedma trieda,
mladý rád to strieda.

Potom chcel góly strielať,
chcel byť fešák futbalista, chcel tie baby striedať.
No prešlo ho to časom, stratil záujem o futbal,
zlákala ho ulica, učarovala mu hudba.

Jak mladý Budha našiel smer a vedel treba ísť
a dávať pozor, lebo neni ťažké z cesty zísť.
A zachovať si pokoru, lebo tá sa môže zísť,
Forrest Gump, neni kopec, čo sa nedá vyjsť,
čo príde musí prísť.

Ref:
Som aký som, nedá sa s tým nič spraviť,
raz už taký som a môžte ma za to aj zabiť.
Žijem deň za dňom a chcem sa predovšetkým baviť,
taký som, áno takýto ja som.
A nejsom ako on, bratu nejsom ako každý,
niečo som tu našiel a už je to moje navždy.
S úsmevom na tvári tancujem si v daždi,
taký som, áno takýto ja som.

A lepšie mu nebolo nikdy,
skončil vysokú a jeho tretie meno je biznis.
No chce iba robiť muziku, čo sa ozýva zo sídlisk,
tie peniaze sú druhoradé on chce byť vnútri čistý.

Sám sebou je si istý a nepočúva tie drísty,
je v klude smeje sa, lebo smiech je mu odjakživa blízky.
Svetelné roky popredu a to ešte ani nezapol trisky,
prial to riziko a chce len zaslúžené zisky a pohár dobrej whiskey.

A bere si čo mu patrí,
chválne a nechválne, známi od Prahy až za Tatry.
Tri písmena T O P taký je jeho status,
máš blbé komentáre, bratu, zedol si mu falus,
kludne sa s ním zadus.

Majk je žijúca legenda, niečo jak hrdina ludu
a pravda je tá agenda, takže sa nebojí súdu.
V zemi zakorenený, pevne jak velký strom,
ktorý chce vyrásť až po nebo, takýto je on.

Ref:
Som aký som, nedá sa s tým nič spraviť,
raz už taký som a môžte ma za to aj zabiť.
Žijem deň za dňom a chcem sa predovšetkým baviť,
taký som, áno takýto ja som.
A nejsom ako on, bratu nejsom ako každý,
niečo som tu našiel a už je to moje navždy.
S úsmevom na tvári tancujem si v daždi,
taký som, áno takýto ja som.

A keď sa postaví za mikrofón, tak počuješ ten leví rev,
presne tak, Majk Spirit už je velký lev.
Neni v tom velký hnev, taký je leví spev,
pozná v džugli miesta, aké si ty nevidel.

A zažil veci, aké ty, nevieš ani predstaviť si,
vie veci, na ktoré, ty nevieš ani, že zvedavý si.
Robí to jak najlepšie to vie, a stále verí vízii,
že sa blíži nový svet a mladý rebel je na misii.

A zachvílu bude mať 30,
skôr či neskôr aj tak bude musieť niekde pristáť.
Nájde dobrú ženu, urobí jej pekné deti,
postaví sám velký dom a budú šťastný všetci,
samé dobré veci.

A bude vela písať, vela čítať,
hodiny na západ slnka zízať.
Dobre spať a ráno vysmiaty aj východ stíhať,
užívať a sláviť život, naučiť sa vnímať,
a to čo príde prijímať.

Ref:

Noc bez drog 2011

26. listopadu 2011 v 11:22 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Noc bez drog, aneb nejdelší noc v historii školy. Každoročně se pro druhý stupeň plánuje tato akce, kdy spíme ve škole. Nejdříve si projdeme přednášku, dílny a potom nás překvapí závěrečně diskotéka. A celou noc potom ležíme s děckama a a děláme kraviny. Tyto akce milujem. A však víte, že musím být všude a všechno psát, takže vzhůru do toho.
Ještě před tím jsme děckama měli menší rozjezd. Ve škole jsme však už byly v pořádku. Přednáška na téma antikoncepce byla dobrá. Fiedler (deváťák, co se nebojí nic říct), házel jednu blbou otázku za blbější, ale zároveň to bylo poučné a zajímavé. Samozřejmě sme místo u antikoncepce skončily u něčeho jiného.

Spánek je důležitý

24. listopadu 2011 v 19:05 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Nejde mi tak nějak se nepodělit o zkušenost z mého tak krátkého života. Nikdy jsem si neuvědomala, jak moc je spánek důležitý. Jasné, píše se to všude v článcích pro krásu. Že ve spánku se tělo regeneruje, obnovuje, prej napomáhá hubnutí, zlepšení pleti a kdo ví k čemu ještě. Ale kdo by měl těm všem kecům věřit, že ano?
No co, já taky nevěřila. Moje obvyklá spací doba byla okolo 8 hodin denně. O víkendu 9-10 hodin. Spávat jsem chodila tak před měsícem asi o půl 11, a od té doby se mi večerka posunula o 2 hodiny. A tím zmenčila doba spánku na 6 hodin. A to pro mě mělo hodně špatné následky. Prostě mi to nestačilo. Proč se mi to tak posunolo? Já ani nevím. Pořád něco dělám, a ráda. Jsem na netu... A chodit spát o půl 2, když další den jdete do školy, není zrovna nejlepší.
Jaké to mělo následky? Asi nejvíc byla vzteklá, unavená nálada bez života. Nechuť dělat pohybové aktivity. Ale co mně njvíce překvapilo, bylo omezení paměti. Najednou normální věci byly pro mě strašně těžce zapamatovatelné. Obvykle nemám problémy s pamětí, takže jsem z toho byla celá nesvá a myslela, že dostávám předčastnýho "Ajzchajmra." Stalo se mi poprvé, že jsem spala ve škole.
Nikdy se neochuzujte o tak důležitou věc jako je spánek. Je to doba, kterou nám naše tělo dobře oplatí. Ačkoliv já se moc do spaní nehrnu, páč mě nebaví usínat. Jenže teš už fakt vím, že je pro nás důležitý. Nejvíc na něm miluju sny. Nikdy nevím, co se mi bude zdát, a kdo to taky ví, že? Zkrátka a prostě, spěte a spěte, odpočinutý čas se vám vrátí :))

Slečny v akci

22. listopadu 2011 v 23:52 | Já |  Vlastní tvorba
5 hodin dřiny, s vyráběním titulků od holek, co s tím nemají žádné zkušenosti. V první chvíly nadšení z celkem dobře odvedené práce. Trochu mi bylo těch kluků líto, ale přece to je na námět Sexperta Aika, tak co je na tom špatného? Jenže pak mi to došlo. Aik nikoho neponižoval, jako my. I když někdy měl k dotyčným hodně hnusné komentáře. Za to my ano... Po uveřejnění, se objevil velmi nemilý komentář. Že jsme jenom holky co se cítí méněcený, od člověka, od kterého mě to mrzí ze všech nejvíc... Dobře, mrzelo by mě to od kohokoliv, ale s ostatními by byla alespoň šance, že se udobříme. Klesla jsem v jeho očích pod nulu, a to je ještě míň než nula. V tom videu jsme obě dvě za bezcitné stvůry... Nejsem bezcitná. Jen mi strašně moc věcí dojde, až když je pozdě... Teď ale už je pozdě něco měnit, je pozdě litovat každého zmíněného kluka, už je pozdě... I kdybych to video smazala, už v jeho očích nikdy nebudu dost dobrá. To bych nebyla ani tak, ale stejně mně to mrzí... A tak alespoň před čtnenářkami svého blogu, ačkoliv nemám na to právo, se zkouším ospravedlnit. Proč to sem teda dávám? Protože nás to stálo hodně úsilí a času. A protože blog je můj život a toto může být velký krok v životě... To video není správné, a bylo by na méstě ho nejspíš smazat. Ale lidé sou hloupý, život je trpký a každý se s tím musí nějak vyrovnat a smířit.
Jsem připravená na podobné konetáře alá "Si velká zakomplexovaná píča." Zasloužím si to. To nepíšu jako sebelítostnej článek, píšu pocity. Takže zas a znovu, ano, je mi toho všeho líto a mrzí mě to. Ale video už smazat nemůžu.

Multimedia?

21. listopadu 2011 v 23:16 | Já |  Vlastní tvorba
Ve dne vyrábím věnce a po nocích videa.
↑myšlenka večera↑
Nechápu jak to dělám, ale vůbec nemám na nic čas. Možná se mi to zdá hlavně proto, že jsem byla zvyklá sedět hodně u PC, ale teď už to jen tak nejde. Vlastně, pořád sedím u PC, akorát, že teď ne už za účelem facebooku, ale za účelem školy a hlavně hraní si s programy na vytváření videí. Jenže na videa potřebujete podklad. A ten se jen tak sám neudělá. Ačkoliv jistě beze mě byste byli ztracení, jsem se rozhodla vyzkoušet webcameru v praxi, a natočit jak jsem vyrobila svůj první advetní věnec. Páč na mně přišla ták vtíravá Vánoční nálada. Těším se na Vánoce, jak už dlouho ne.
Ale zpět k multimediím. Uvažovala jsem o nich už delší dobu. Ale kámoška když mně viděla jak dělám ráda videa a také ráda natáčím, se mně sama zeptala, zda-li pak bych tam nechtal jít, jsem se doopravdy zasnila. Když jsem zjistila, že to není jen moje myšlenka, a že i kamarádka si myslí, že bych tam mohla jít, tak by na tom mohlo něco být ne? :D
V tom novém programu se videa tvoří prakticky samy, a mě neskutečně baví s nimi pracovat. Už alespoň rok, od svého prvního videa, darovaného právě kamarádce. Jediným problémem je, že multimediální škola v Brně je soukromá a žáci si musí pořídit třeba zrcadlovku za 30 000 kč, což by způsobilo pád domácího ekonomického plánu na 3 roky. A kdo ví, jestli bych našla uplatnění. Nicméně, zajímavý podmět k přemýšlení.
A zase zpátky k adventu, který se nezastavitelně blíží a je datován na další týden. A já se užuž nemůžu dočkat pečení, zdobení, nakupování, odpočinku, klidu, zimy- období seriálů a nekončících filmů. O tom svědčí i video. Vlastně nechápu, proč ho sem cpu... No vlastně vím, protože mi došly nápady a chytím se každé voloviny. Jistě by beze mně nikdo nevěděl, jak nazdobit advetní věnec, ještě ke všemu, když to tam není nikterak ukázané. Ale něco mi nedá, a ačkoliv jsem připravená na absolutní propadák (Ano, opět mi blbne hudba na konci), jsem se rozhodla, předhodit video do jámy lvové. Suďte, upřímně, s citem a kvalitně. Děkuji :))

Už brzy!

21. listopadu 2011 v 12:00 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Už brzy? Co brzy! Budoucnost je ve hvězdách a já opravdu nevím kdy, nebo co je podle vás brzy. Zkrátka, až bude ten správný čas, tak se něco stane... A co do háje? O čem to tady píšu? Fájn, ubereme na důležitosti, přejdeme k věci. Jednoho dne, jsem se já a moje kamarádka Renča tak trochu nudily. Obě jsme v té době zbožňovaly Aika Murczechyho, kterého pořád žereme, a říkaly si, jaký by to asi bylo natočit nějako podobnou volovinu na téma "Balení kluků". Místo odchytávání kluků na ulici (I když, i na to došlo), jsme spíš zvonily na kluky a kámoše ze školy. Vyzkoušely jsme Aikovu metodu "kolik je hodin" v praxi. Občas nám řekly jo, občas ne, někdy, že mají holku.. Ale to bych prozradila příliž! Jen si pěkně počkejte na video, zatím vám sem dám "Trihlerr" :D (Extrémně jsem se nudila). A také jsem extrémně NASRANÁ , naštvaná, že mi blbne na konci hudba. A taky kvůli tomu, že mi tu lepší verzi zrušili kvůli auorským právýů, !BOŽE! Nezapomeňte ho prosím zhodnotit! ;)

Ruština

20. listopadu 2011 v 12:00 | Já |  Srdeční záležitosti
Už to bude rok a půl co jsem se s Lindou a Eliškou přihlásila na povině volitelný předmět na ruštinu. Nejdřív jsem se přihlásila proto, že ruština podle mě bude mít větší budoucnost než němčina. Další bonus pro mě byl, že jsme tam byli 4 holky a jinak samí kluci, a o od nás šli jen kluci, se kterýma je sranda. A to nejlepší pro nás holky nakonec? Tenkrát osmáci! O rok starší kluci. Každá jsme se zabouchly. Ani jedné to nevyšlo, ale ty hodiny řešení, že zrovna zítra je ruština a že to bude mazec stály za to :D ... Každé to nějak už dopadlo, nicméně do ruštiny chodíme pořád. Tentokrát v poměru 2 holky a asi 6 kluků, nyní už deváťáků. Už nejsme zabouchlé, ale ruštinu řešíme pořád.
Ten jazyk je nádherný, hlavně v písničkách (a teď nemyslím rusky prosnulou Katušu). Azbuka není příliš těžká, jen s ní musíte často psát. Ale přiznám se, že ji teda neumím no. A od té doby, co nejsme zabouchlý, mě to ani nějak extra nebaví. Poslouchat pohádku o velké řepce, jak "Ťáhli, patáhli, vytahnut nemohut." mě teda nebere. Ale když najedu doma na youtube, a přesvědčím se, že ruština není jenom "Antoška! Antoška! Pajdiem na kartooošku." Začínám ten jazyk opravdu milovat. Kdo by si nepamatoval legendární "Kanikuli" ? A to není jediná ruská hudba, co za něco stojí ;) .. Jestli vás baví prostě pop, tak by vám neměly ujít tyto dvě pecky!
Sexuálnáááá, nebezpečšna!
Tuto objevila Linda už dávno, je fakt kůl :D .. Ne ale teď vážně, taková krásná letní písnička, nejspíš nadržená, ale tak co už, i tak mě baví, ať už je léto nebo zima.
"Miramimánia, a-a-a mánia!"
Tuto žeru teď úplně nejvíc! Chytlavá, disco, úžasnej klip... není co dodat :)
Rap.. Už jsem sem dávala, ale pro jistotu ji vám sem hodím ještě jednou ;D
Mix ájiny, češtiny a ruštiny... Ta mařena je dokonalá ;) ! :)