.

Srpen 2011

BSS-Partnerské vztahy

31. srpna 2011 v 10:59 | Já |  Jako z časopisu
Ty se týkaly hlavně toho našeho pravého. Moc jsme neprobíraly ty naše lásky teď, za to jsme se připravily na ty naše lásky potom, které nebudou jenom dvouměsíční chození a pak báj, ale i třeba takové dva roky.

První fáze vztahu je zalíbení, druhá že vidí na tom druhém jen pozitiva a třetí fáze se dá považovat ze hodnotný a prověřený vztah. Je třeba si uvědomit, že sex je nespornou složkou lásky, není ale její zkouškou. Láska jako taková je jakože fakt silná na to bacha, já sama jsem alergická na "Miluju tě" po facebooku a nejlépe když se ti dva vůbec neznají... To je však každého věc. Je pár zajímavostí o tom, jak poznám toho pravého. Např. Povídá ti o svém životě, pamatuje si co mu řekneš, nenaléhá na tebe, neosahává tě na veřejnosti, rád se s tebou fotí, půjčuje ti drahocenosti, má o tebe starost, kupuje ti praktické dárečky, nosí oblečení co mu pochválíš a dělí se s tebou :) Myslím, že toto v žádném BRAVO nenajdete a ti co nám to vykládaly (sociální pracovnice Terezka a Anetka, kterým přichází spoustu dotazů každý den), tak to mají založeno na faktech. Hodně mě celý kurz donutil o sobě přemýšlet, o svých hodnotách a normalitách. Ani teď si nemyslím, že zůstanu tzv. "čistá" až to manželství, ale došlo mi jakou má sex váhu a hodnutu a že to se nedělá jen tak s každým. Hodně mě zaujal "seznam" kam všude se dá jít na rande :)
  • Na procházku do přírody
  • Procházka ve městě
  • Projížďka na kole
  • Bruslení
  • Na lodičkách
  • Projížďka na koni
  • Zahrát si minigolf
  • Kuželky
  • Hory
  • Slaňování skal
  • Běhání
  • Plavání
  • Chytání ryb
  • Posilovna
  • Na zmrzku či na čaj
  • Opékání masa na rožni
  • Kino (klasika)
  • Hvězdárna
  • Zoo
  • Houpačky
  • Pouť
  • Muzeum
  • Koncert
  • Přednáška
  • Chodit spolu do kroužku
  • Fotografování v přírodě
  • Nakupování
  • Pouštět draka
  • Společné hlídání dětí
  • Společná brigáda
Mě samotnou by nenapadlo tolik míst a aktivit, snad si každý z tohoto seznamu příjde na své ;)
Je dobré si uvědomit, co od svého partnera očekáváme.

Hey boy- Verona

30. srpna 2011 v 14:09 | Já |  Moje kultura
O hudbu jsem se do určitého věku moc nezajímala, a když jsem teď nedávno slyšela Veronu "Ztracené bloudím" odsoudila jsem ji, Ta písnička se mi totálně zhnusila, stejně jako celá Verona. Ale po tomto jsem musela změnit názor. Pěkné, chytlavé, nové :)

BSS-Kosmetika

29. srpna 2011 v 13:29 | Já |  Jako z časopisu
Další téma o které se zajímám opravdu dlouho. Přibližně dva roky a půl. I tak jsem se přiučila nějaké novinky. Kdybych se pustila do detailního popisování jak se líčit, k ničemu vám to nebude, to musíte prostě vidět a vyzkoušet a je toho celý internet. Trápí mě mastná pleť s akné, takže jsem přinesla své pleťové výrobky na kurz, aby mi je pořádně zdrbly. První chybu kterou jsem udělala je, že jsem si pořídila kosmetiku s alkoholem. Takže když ho přestanu užívat, pleť budu mít celou zabeďákovanou a když ne, tak své pleti hodně ubližuju. A další chybou bylo, že jsem si dělala peeling každý den. No jo, jenže když oni to tam psaly na tom výrobku že můžu. A třetí můj omyl byl v líčení. Přišla jsem na to, že nemusím používat make-up, ale stačí si chvíly pohrát s korektorem a pudrem. Prej, že to stačí. Něco na tom opravdu bude.
TIP: V lékárně jsem dostala vzorečky od firmy Bioderma na akné. Vyskoušela jsem je a jsem zatím hodně spokojená. Až na tu cenu. Nechce se mi za ni utratit vše co mám a po mamce to taky nemůžu chtít. Tak co už.
Kadeřnictví jsme už bohužel nestihly. Když celý tento kurz shrnu, tak mu mám co dlužit. Poslední den, jsme každá o každé napsala pár hezkých slov do kytičky, kterou si schováme a pověsíme na zrcadlo. Dostaly jsme ocenění za úspěšné absolvování kurzu a složku se vším co jsme si říkaly. Takže si stačí jednou za čas složku přečíct a připomenout si co znamená být sama sebou. Zjistila jsem mnoho novým informacích, poznala nové přátele a fajn lidi, vím že existuje CENAP na který se můžu vždycky obrátit, stačí si třeba zavolat, každý den jsem se dokopala z postele s vědomím, že na mě čeká něco za co stojí vstávat. Bylo to super! :)

BSS-Image

28. srpna 2011 v 12:39 | Já |  Jako z časopisu
Další den do kurzu jsem se hodně těšila, vlastně jako vždy. Když tam jdu nemám problémy, ale když výjdu, kouzlo je najednou pryč, i tak jsem byla toto ráno nadšená, že tam můžu jít. Image není jenom o tom, co máme na sobě ale i o našich gestech a řeči těla. Dobré je si uvědomit, jak se pohybujeme, co děláme s rukama... Celkový dojem naší image dělá souhrn všech prvků jako třeba upravenost vlasů, pleti, nehtů, oděvů, doplňků, vůní, tvarů a barev.
K tomu jsme si dělaly test, kde jsme si každá sama oznámkovala upravenost vlasů, pleti... A potom jsme si je četly. A když jsme měly od trojky a víš, to bylo zle. Musely jsme vysvětlit co se nám přesně nelíbí a vysvětlit. Když se v tom tak pipláte, tak dojdete k názoru, že je to hovadina a že nic není tak horké jak se uvaří. Vysvětlily jsme si prohřešky vůči image (mastné vlasy, silný parfém, zápach z úst, zápach celkově, špína za nehty, zpocené ruce, špinavé oblečení a obuv, loupající se lak...) a upravenosti (černá podprda pod bílou blůzou, nahoře bez, viditelné spodní prádlo, sportovní trička pod halenky, ponožky v sandálech, průhledné materiály..), jak na nás působí nervozita.
Naučíme se ji lépe ovládat, když budeme vědět, jak v dané situaci vypadáme, proto si můžeme před zrcadlem vyskoušet jednotlivé emoce jako strach, štěstí, hněv, odpor, smutek, radost... Stres lépe zvládneme když budeme sportovat, zdravě jíst, nekouřit a nefetovat, spát, pravidelnost, pěstovat dobré vztahy a nebát se o svých problémech mluvit.

Pannna nebo orel? (Easy A)

28. srpna 2011 v 12:19 | Já |  Moje kultura
Málokdy se na film koukám dvakrát, to už mě musí fakt zaujmout. A to se taky stalo. Po přečtení této recenze si asi budete myslet, že se jedná o Americký film, typu Normální holka, Deník princezny, Puberťačka... Ne, je mnohem lepší. Je sice nereálný, americký a ještě ke všemu ze střední školy, ale rozhodně není zas až tak mc povrchní (na můj vkus) a taký je originální a vtipný. Začne to malou nevinou lží. Oliv řekne své kámošce, že spala s klukem ale nespala. U toho je poslouchá náboženská fanatička a rozhlásí to po celé škole. Všichni ji mají za děvku (To by se třeba v naší škole nestalo, teda myslím). Potom ji její kamarád gey poprosí, jestli by se s ním na jedné párty nevyspala jenom "jako". A tak to začne. Oliv spí s každým "jako" a oblíká se jako coura. Film má více zápletek, proto přejdu ke konci (jen se na to podívejte :P :) ) Najde si kluka, svou děckou lásku a budou spolu chodit a všechno se vysvětlí.
Toto byl jen slabý odvar, snad dobrého filmu. Jestli se vám líbil film Protivný, sprostý holky, tak se vám snad bude líbit i tohle :) Teda, né že by spolu měli něco společného, ale akorát... Ježiši, já už nic neříkám. Jestli máte chuť a nevíte coby, tak se na to mrkněte ;)

BSS-Komunikace

27. srpna 2011 v 15:09 | Já |  Jako z časopisu
Další den jsem spala pouze 3 hodiny, páč u nás spala kámoška (taky jednou za ten uherskej rok). To jsem taky vyřešila kafíčkem, o kterém jsem se později v kurzu dozvěděla proč přesně není zdravé. Tento den jsme se bavily o komunikaci. Věděly jste třeba, že když k vám někdo mluví vy si zapamatujete jen 20% toho co vám říká a zbytek si zapamanuteje podle výrazu obličeje, gesta, pohybu atd.? No já teda ne. A to není jediná zajímavost. Mám tu pro vás jednu tabulku.

Rozdíly ve verbální komunikaci
Holky
Kluci
Už ve dvou letech mají dvakrát větší zásobu
Začínají mluvit později
Často mluví jedna přes druhou
Vedou dlouhé rozhovory
stíhají poslouchat vše co říkají ostatní
vše probírají do detailů
Dokáží osobu v tichu vyslechnout
odpověď si více promyslí
spíše jednají než mluví
Užívají více emocionálně zabarvených slov
Více se baví o oblečení líčení...
lépe se učí nazpaměť psaný text
Užívají více technických slov (PC, sotware, tuning..)
více se baví o sportu
lépe se učí logické souvislosti

Dále jsmesi v komunikaci říkaly o řeči těla. Třeba komunikace obličejem, pomocí dotyků, drženi těla, pohybů těla, gest, očí, hlasu a vzdálenosti. To znamená třeba to, že každý má svou hranici za kterou nikoho nepouští. Přece jen si blíž pustím svou dobrou kamarádku, než někoho cizího, koho tak dobře neznám. Bavily jsme se o tom o se nedělat a dělat ve společnosti, abychom působily dobře. Jak stisknout ruku a tak. K tomu patřilo i to, že jsme každá šla na "jakože" pohovor. Nejspíš jsme byly všechny nervozní a každá se s tím vyrovnávala jinak. I já jsem byla strašně nervozní a vyrovnávala jsem s tím po svém. Byla jsem přidrzlá, plácala každou kravinku co mě napadla, vymýšlela si nepochopitelné... Můj verdikt zněl, že kdybych se tak chovala na opravdovém pohorvoru, asi bych tam moc dlouho nepobyla ;) . Stejně si myslím, že "na ostro" se budu chovat jinak.

Síla slov

26. srpna 2011 v 19:09 | Já |  Moje kultura
Krásné video o tom, jak je velká síla slov. Možná trochu přehnané, ale pěkné. Krátké, půvabné, elegantní, milé, potěší a taky neurazí. Stojí za shlédnutí :)


Pro ty kdo "umí" anglicky stejně dobře jako já vysvětlivky.
První nápis na ceduli je "Jsem slepý, pomožte mi." Potom příjde paní a napíše tam: "Je nádherný den a já ho nemůžu vidět." Když okolo projde po druhé, pán se jí ptá: "Co jste udělala s mojí cedulí?" A ona odpovídá: "Napsala jsem tam to stejné co vy, akorát jinak."
(Překlad není přesný slovo od slova, ale podstata tam zůstává)



Kurz-Být sama sebou

26. srpna 2011 v 14:49 | Já |  Jako z časopisu
O tomhle kurzu jsem se dozvěděla zcela náhodou od kamarádky. Jedná se o každodenní setkávání po dobu pěti dnů od devíti až do půl druhé. Je bezplatný a kámoška co tam už chodila, byla nadšená. Můj první den v kurzu byl velmi příjemný. Téma toho dne byla osobnost. Poznávaly jsme samy sebe. Probíraly jsme kdo vlastně jsme. Každý jsme jiný, originální, jedinečný s jistým potencionálem. A mimo to, jsme si udělaly test temperamentu. Mě vyšlo, že jsem sanqinik křížený s cholerikem. Každá účastnice musela přede všemi říci svých 5 kladů na vzhledu a na povaze. A potom jsme každá řekla co se nám líbí na té druhé. Dospělost není jenom cár papíru, ale abychom se za dospělého mohly považovat, tak se tak musíme i chovat. Ten den jsme ještě stihly probrat rodinu. Každá třeba řekla v kolik má být večer doma, s čím doma pomáhá a jestli nám třeba rodiče platí oblečení a jestli dostáváme kapesné. Bylo fajn se "porovnat" s ostatními a zjistit, že to mají doma třeba podobné. Přišla jsem si tak trochu divná, páč nás doma bydlí tolik a přesto nemám nikoho jako taťku, ale s tím dokážu žít.

Jako princezna

12. srpna 2011 v 17:09 | Já |  Skládám rýmy
Tuto básničku bych chtěla věnovat všem holkám, co si myslí, že když nevypadají jako filmové hvězdy, svět je odsoudí a nebude mít rád. No co si budeme nalhávat, já jsem taky taková. Ale když jsem viděla jeden díl na prima love "Amerika hledá top modelku" a tam uviděla Toccaru (Tokáru-nevím ani jak se to píše), změnila jsem názor. Toccara je černoška silnější postavy a věří, že se dokáže stát první černou silnou modelkou na světě. Vypadá tak sebevědomě a odbivně, že ani pár kil na víc ji na kráse rozhodně neubraly :) Kdo je to sakra princezna? Musí být překrásná a líbezná? Má taky svoje poddané, Jděte s ní všichni do háje. Nejsem ani jedno z toho, ale díky Bohu za to málo, Jsem divná a zároveň normální, obyčejná holka co ráda dovádí. Neprobouzím se na zámku, žiju si holt jinou pohádku. Sice nevypadám jako princezna, podle ní tak bezcenná.. Nemusím jako ona být, stačí se tak cítit. Jako princezna se cítím, ikdyž se zrovna tobě nelíbím. Však kdo ti dal právo mě soudit? A život mi jen hroutit? Je mi jedno, že nejsem dokonalá, i tak se beru a mám ráda. Nic jinýho mi nezbývá, nový směr můj život nabírá. Není to lehké jak to píšu, Ale takto chci žít a snad žiju. Cítím se jako princezna, bezstarostná a jasná, To vše v mém skrytém světě, kde mě jen tak nenajdete. Je totiž v srdci, uvnitř nás všech, taky znáš ten pocit, když si otvíráš vlastní svět? Jednou to bude realita, to mi věř, to však na holé zemi nenajdeš. Možná jednou v nebi, tak honem napravit své chyby. Neumírej příliš brzy, štěsí by nahradily hořké slzy. Recept na tvé starosti? Našlo by se pár možností. Buď se příjmeš jaká jseš, Všem ostatním svůj úsměv daruješ. Tvá přezdívka bude sluníčko, rozzáříš totiž všecičko. Nebo se sebou něco začneš dělat, ke kráse se propracovat. Tato cesta je velmi tvrdá, jestli jí projdeš, můžeš být na sebe hrdá. Sebevědomí stačí projevit, a hlavně jako princezna se cítit. Jsi originální a jedinečná, tak už to pochop, sama sebe příliž netrap a hlavně nezlob. Nemusíš pronceznou být, stačí se tak cítit.

Cítím v tom beznaděj

11. srpna 2011 v 13:29 | Já |  Vymýšlím si
Utíkám. Kam? Pryč z tohoto světa přeplněným modelkami, krásnými dívkami a reklamami na hlad. Proč? Protože chci být jako ony, ale nejsem, takže radši utíkám. Neběžím moc rychle. Na okopaných botách na mini podpatku se otřásají mé rosolovité nohy s ceulitidou, která má dolíčky hludoké jako krátery na měsíci. Přesto jsem tyto nohy narvala no leginsů. Pod mým zatím nejoblíbenějším volným trikem s britskou vlajkou naštěstí nejdou vidět třepající se špekny na břichu. V rukou, s nepříliž pevnými nehty svírám deník a tužku, ukryté v kabelce. Pod proudem vzduchu se mi nadvzedly vlasy. Nevzhledné vlasy. Nejdou zkrotit, je to v nich. Odhalily tak nepěkné vysoké čelo, plné uhrů. Doběhla jsem.
Na opuštěné louce se tyčil osamocený strom. Louka to byla pěkná, ale strom byl chorý. Stál tam nevzhledně, bez listů a ostatních stromů, co by mu dělaly společnost. Tento strom jsem měla obvzlášť ráda. Hledala jsem v něm porozumnění. Lidem se zdál zbytečný, páč nebyl silný a krásný. Nýbrž slabý a nemocný. Naposledy se rozhlédnu, jestli mě nikdo nepozoruje a těžce dosednu do měkké trávy. Otevřu deník, plný kaněk a škrtanců. Ani psát hezky neumím. Zaškaredila jsem se sama na sebe. Neovládla jsem se. Zkrz oči jsem viděla jen šmouhy, způsobené slzami. Možná by na někom z profilu vypadaly takovéto slzy umělecky, ale né když brečím já. Vypadá to, jako by brečel Pinoccio a na tom nic dojemného a krásného není. Hrdě spolknu poslední slzičku a začnu psát. Chci všechno ventilovat na kus papíru.
...ošklivá. Proč se rodí zrůdy jako jsem já? Teta říkala, že kdybych šla na plastiku nosu, tak se to nemusí povést a já skončím ještě hůř. Jde to snad? Kámoška se na mě zlobí. Odmítla jsem s ní jít na koupák, já totiž koupáky nenávidím. Každý si tam porovnává postavu a je tam spoustu lidí co se směje těm, co ji nemají tak pěknou. Kdybych jí ovšem přiznala důvod, moc by se zlobila. Nehorázně. Ale tak To je ironie. Když na otázku co mě trápí odpovím vzhled, tak lidi jen obrátí oči v sloup. Oni vědí co mě trápí, tak proč se ptají, když stejně nechcou slyšet pravdu. Když moc mluvím o tom, jak jsem hnusná a šeredná, všichni si pomyslí, že se pouze lituju a že chci slyšet pravý opak. To snad nemyslíte vážně! Já nechci slyšet opak! Já chci najít východisko, řešení... Ale nikdo neví. Jsem natolik ošklivá, že mi už nejde poradit? Bud vykradu banku, podplatím plastického chirurga či vykoupím teleshoping a nebo se příjmu taková jaká jsem.
Proč jsou obě možnosti ták nepřijatelné? A nebo další možnost je, že se sebou konečně začnu něco dělat. Bože... takových dělání na sobě už bylo a nikdy to k ničemu nevedlo. 2 týdny dieta a potom vyžraná lednička. Tady nejde jen o postavu. Jde o celou vizáš. Nemám styl, nedokážu přijít na něco, dokud mi někdo neukáže cestu, nebo aspon náznak cesty. Když né kamarádka, topdívky postačí. Jsem zajebaná, až to bolí. A náhodou, já se opravdu o svou pleť starám jak to jde. Pochopitelně až na stravu a dostatek spánku. Normální člověk s akné ho má na ksychtě. Já ho mám na ksychtě, na celých zádech, rukou a dekoltu... Příšerné! Kdyby někdo do panenky z rosolu zapích špejli místo nosu, nikdo by nepoznal rozdíl. Jsem z toho podrážděná a nešťastná. Hádejto co řekl Vilík na to, když se Lukáš zmínil o tom, že jsem prej zkrásněla s porovnáním s pátou třídou. Vyděšeně ze sebe vyhrkl:"Ona snad zhubla?!" Kdyby nestál tak daleko, tak bych ho praštila. Chce se mi řvát:" No a co? Jsem holka větších rozměrů a co má být?! Mě to tak vyhovuje!" Ale jak bych lhala. Zvykla jsem si že se klukům nelíbím, ale pořád doufám, že se to změní... Jenže když se o tom přesvědším snad po dvacáté, zas a znova...! Tak... Obávám se nejhoršího. Pořád chci slyšet východisko, ale co když žádné není?
Slunce je níž, než když jsem přišla. Nebe nabylo láskyplné ozářené barvy a já byla volná. Stránky v deníku byly možná proryté, aly byly tam. Celá moje hlava. Pocit beznaděje začal pomalu ustupovat. Ale pořád tam byl, ale ne tolik.
Cesta domů se vlekla a v mysli se mi rojily myšlenky. Neběžela jsem, není na co se těšit. Přemýšlela jsem nad tím, jaké to bude až se sem za 5 let vrátím, pod ten samý strom s deníkem v ruce. Ale ta dívka v mých představách je jiná. Má menší nos, střední až hubenou postavu která však neztratila ženské tvary, přirozené vlasy po pas a dospělá.
Jednou taková budu, ne dnes, né zítra... Ale jednou určitě.