.

Červenec 2011

Červenec 2011

31. července 2011 v 15:59 | Já |  Styl
První polovičku prázdnin máme za sebou. Dojímá mě, jak to strašně utíká. Někdo se možná o prázdninách nudí, ale to já nemám ve zvyku a nebo mám nudu ráda. Každopádně až na první dva týdne se červenec moc s počasím nepředvedl. Ale za to mu moc děkuju, páč jsem si oblíbila legíny a svetříky, které vypadají krásně po celý rok. No.. snad bych mohla pokračovat k těm outfitům...
1) Musím se vám pochlubit k mým úžasně levným nákupům. Téměř vše, co teď uvidíte mám z výprodeje, až na ty kraťásky, ty jsou z loňska. Teto ráda ho nosím, páč je pohldlný a líbí se mi to.
(Bohužel jinou nemám)
Triko- HM - výprodej 70kč
Boty -Crop town (nejspíš) - 300 kč
Kabelka- Crop town - 200kč
Kraťásky- Newyorker - loňský kousek, cena okolo 500kč

2) To triko jsem si vybrala ke svátku. A jelikož už začal foukat větřík, pořídila jsem si k němu nový světřík :) . Nevím jak působí na vás, ale já v něm odrážím svou osobnost. Tento outfit říká- Jo tohle přesně jsem já!

¨

Legins- Nějaký brněnský outlet-cena neznámá
Boty- Crop town (nebo nějak tak)- 300kč
Svetřík- HM - 399 kč
Triko- Newyorker- cca 379 kč
Kabelka- Crop town - 200kč
Sluneční brýle- HM - 30kč

Barva na vlasy? NIKDY!

30. července 2011 v 19:09 | Já |  Jako z časopisu
Celkem divný slyšet od člověka co má nabarvenou hlavu asi 5x a více. Ikdyž, zas tak divný ne, páč ten člověk možná ví o čem mluví. Když mi bylo 11 a půl, zoufale jsem se snažila zapadnout mezi ty krásné holky ze třídy (Nepovedlo se mi to do dneška) všemožnýmy způsoby. Nosila jsem neúměrné výstřihy (co mi občas zůstalo do teď), zmalovávala jsem se, v blbých jedenácti jsem do školy tahala na sobě mini koženou bundičku atd.. Hrozný, když se na to z odstupem času podívám. Ale o to tu nejde. Další snahy se podepsaly na vlasech. Používala jsem nekvalitní žehličku, která mi nikdy nenarovnala vlasy a barvila jsem si je. Barvila jsem si je po dobu jednoho a půl roku + každodenní žehlení. Dost jsem tomu dokázala říct, když to zašlo příliš daleko a já začala snít o dlouhých, zdravých vlasech. A došlo mi, že s mými roztřepenými, 5 cm dlouhých konečky to asi nepůjde. Musela jsem tedy shodit už takhle těžce narostlou hřívu. Tenkrát jsem to oplakala. Od té doby si vlasy nebarvím, ani přelivy. Celkem hloupé, že svoji přirozenou hnědou jsem tonovala zrovna barvami na vlasy. Objevila jsem totiž něco mnohem, mnohem, lepšího a zdravějšího. Ne, že je to zdravější, ono to dokonce vyživuje! Henna.
To nejlešpí z přírody pro naše vlasy. Je sice pravda, že neobarví brunety na bloncky a bloncky na černovlásky. Ale tonuje, vyživuje, regerenuje. A kolik znám dívek brunet, co si stěžuje na svou nevýraznou, fádní hnědou. Když si na to holka hodí hennu, hned to vypadá jinak, je to změna a fádní to rozhodně není. Možná se najde i mezi blondýnkami, která sní o zářivější barvě, kdepak Syoos, Henna! Existuje v mnoho odstínech a na každém chytne zcela jedinečně. Dokonce existuje i henna bezbarvá. Holky, zapoměňte na barvy, vsadím se, že už tak dost svým vlasům ubližujete. Vyzkoušejte Hennu :)
Já jsem hennu barvu na vlasy, objevila v Rosmmanovi, ale mnohem více informací naleztete tady , kde se dá henna i objednat i s dalšími produkty :)

LA LA!

29. července 2011 v 18:39 | Já |  Moje kultura
Z kratší éry teplýho hip hopu se léčím dívčím pop rockem. Ty 2 éry pořád střídám, hlavně podle nálady. Není přece nic lepšího než ve vzteku nebo ve smutku si pustit tu nejrockovější písničku ne? Taylor Momsen je k sežrání, díky jejím songům a stylu. Jenže už dlouho nebyla žádná novinka a její album znám nazpaměť. Další známou "rockerkou" je Avril, ale nějak nemám na ni náladu, takže jsem zabrousila do starších zdrojů. A objevila jsem ji! Ano! Ashlee Simspon. No jo, teď už nehraje, ale záleží na stáří songu? Zkuste si to poslechnout a třeba vás to strhne sebou:))
Tato písnička není jediná skvělá, jestli vás Ashlee zaujala, tak stojí rozhodně za shlédnutí další klipi a písničky :))

Autorský klub

29. července 2011 v 18:29 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Články v AK (autorském klubu na blogu) mě vždycky potěší, pohladí na srdci, přinesou sebou něco zajímavého a obohacujícího. Závistivě obdivuju ty blogery, kteří mají tu čest pro klub psát. Hodně lidí se mě ptá, proč si píšeš blog? Já odpovídám stylem, že mě to prostě baví. To je z polovice pravda. Život bez blogu si nedokážu ani představit. Je tolik blogů, tolik názorů a tolik článků, které stojí za shlédnutí. Ovšem musím tvrdě říct, že né každý článek nám dá něco do života, včetně tohoto. A další polovina proč si píšu blog je, že chci někoho zaujmout tím jak píšu. Tak odhalili jste mě. Pověste mě na kříž, jestli je na tom něco špatného. Mám nemálo snů, které mě povzbuzují. A jeden z mých bezvýznamných snů je i dostat se do autorského klubu. Dát něco lidem svým psaním do života, potěšit je, povzbudit... Někdo se na autorský klub může dívat jako na nějakou sbírku nic neříkajících dlouhých článků.možná jím dokonce i pohrdá. Ale já se na něj dívám jako na klub plný kvalitních blogerů, plný fantazie, názorů, originality a nápadů. Taková ta "lepší" společnost. Taková vyšší liga do které bych jednou chtěla patřit. Možná, že autorským klubem se moc blogů neproslaví, ale je tady od toho aby se někdo proslavil?

Hormony

28. července 2011 v 23:29 | Já |  Skládám rýmy
Okolo třinácti let,
nabydeš pocitu,
že znáš celej svět,
když se na něj koukáš z lihu.
Začneš být tak trochu pošuk,
co je na tom špatného,
kluci hledaj jen dobrej šuk,
to není nic nového.
Zajímáš se o to,
o co bys neměla,
a hraješ si proto,
na nevinýho anděla.
Černý linky končí u obočí,
to ví každá správná dylina,
kluci se okolo tebe točí,
a tebe strašně zajímaj.
Wow, to je novinka,
prej seš krásná a sexy,
dobře se o poslouchá,
prej jinou už nechci.
Kluci jsou zábava,
a my pro ně vlastně taky,
ten flirt mě dostává,
vztahy přináší jen smutný mraky.
Je to v tobě,
bouřící se hormony,
podléháš zlobě,
nejdůležitější pro tebe jsou feromony.
Ale proč být slušná,
když to jde i jinak,
je správný být zlá?
Že se vůbec ptám.
Kdy jindy takhle hazardovat,
než-li v pubertě,
bláznivě se zamilovat,
a mít se krásně na světě.

Psaní ATF

28. července 2011 v 19:29 | Já |  Co se jinam nacpat nedalo
Když jsem poprvé viděla nápis ATF, nenapadalo mě nic k čemu bych ho přiřadila. To jsem se dozvěděla až na webu prodivky.tomsh.cz ale článek jsem bohužel nemohla najít. Prostě zkratka ATF znamená psaní všemi deseti prsty. Je odvozena z AJ- all ten fingers. Mnoho dětí se to učí ve škole, ale já mezi ně nepatřím. Ale měla jsem zájem se to naučit, a vyhledala jsem si na netu jeden program, podle kterého se učila teta. Psaní ATF ušetří spoustu času. Teda, musím se přiznat, že to sama neumím ale snažím se, podle tohoho programu. Dávám vám tady odkazy kde se to dá stáhnout. Jedná se oto, že budete psát jednotlivá písmenka určitýmy prsty. A když už jsou prázdniny a už nevíte coby, tak proč se to nenaučit? :))

ZAV 4.48

ZAV lupička Aplikace pro komplexní výuku psaní na PC nebo na stroji všemi deseti prsty. Výuka probíhá pomocí různých cvičení a testů. Tato verze obsahuje výukový program 1. lekce.

A nebo tady jsem ubjevila, že toto psaní má i vlastní stránky. nebo spíše program na kterém se to můžete na učit :)
Snad se vám to bude hodit :))

Být správným přítelem...

28. července 2011 v 17:49 | Já |  Hodně přemýšlím
Když si do gůglu zadáte slovo přítel, vyede vám tolik odkazů. Spoustu citátů, obrázků, příběhů, rad a tipů... Přesně tak. Rady a tipy. Všude se píše jak by se měl přítel chovat. Nepomoluvat, pomáhat, být upřímný, svěřovat se, omlouvat se, povzbuzovat, radovat se a smutnit na povel, vděčný, věrný... Bylo by toho mnohem více. Jsou to takové nepsané "pravidla", které by bylo možná dobré dodržovat. Jsou to věci, které od druhých očekáváme. Čekáme, že nám pomůžou, že nás povzbudí, pochválí nebo podrží aj. A zlobíme se, když to tak není. Zloba není správná volba slova, jako spíše že nás to mrzí. Mrzí nás, když nás přítel ignoruje, mrzí nás když nás nevyslechne, mrzí nás když se nesvěří a může nás toho mrzet mnohem více. Jenže i přítel je jenom člověk, a né robot na naše problémy. Může nám s nimi pomoc, ale nemusí je řešit úplně za nás.
Když se tak zamyslíme, tak spoustu z výše uvedených pravidel očekáváme ba i vyžadujeme od druhých. Na to máme jisté právo. Ale je třeba se zamyslet, jsem já pro někoho pravým přítelem?

Jednou uzrát musí...

27. července 2011 v 14:49 | Já |  Vymýšlím si
Venku teplo ba i horko, babička v kuchyni připravuje zeleninový salát čili šopák a v mém pokojíčku bordel jako vždycky. Na pokraji tohoto bordelu, stojí rozházená skříň a na ní visí dlouhé zrcadlo. Před zrcadlem na otáčecí židli ještě v pyžamu sedí jedno velké mastné stoření. A to stvoření jsem já. Aby toho nebylo málo, na tom mastném stvoření se klube další mastná boule. Přímo mezi očima se mi udělal beďar o rozměrech 2,5 cm2, o bolesti vrtaného zubu a o barvě růžového zvýrazňovače. Pojď sem, ty šmejde! Řekla jsem si v duchu bez pardonu. Aúú, to bolí. K ničemu to nevedlo, jediná změna byla v barvě, místo křiklavě růžové to byla téměř rubínově červená. Bolest mi tepala mezi očima o to víc a oči se mi zavlhčily. Nedala jsem se. Došla jsem i nástěnce a strhla z ní první špendlík co mi přišel na oči. Další akce ale tentokrát pozor, na boj s třetím okem jsem si vzala ostrý předmět. Tak, a máš to! Au... Bolelo to jako čert a nabyl jasně červené barvy. K ničemu to nevedlo. Můj boj ale ještě neskončil. V bravíčku byla rada, ať na to napatlám pastu na zuby. Nemrhala jsem časem a pustila se do toho. Celý den jsem chodila jak idiot s pastou mezi očima. Večer jsem se pustila do další bojové akce. Tak beďare, máš to spočítaný. Příliš líná dojít si do koupelny tu pastu umýt, jsem si ji strhla před zrcadlem. Áúúúúúú.... Povedlo se mi to strhnout i s kůží. Dopálená vlastní blbostí, že jsem do toho musela ňípat, jsem poraženě odešla spát. Však co, jednou uzrát musí...

Hodně přemýšlím

27. července 2011 v 14:02 | Já
(úvahy nad večerem)

(Rady, tipy, návody, nápady...)

Moje kultura

27. července 2011 v 13:50 | Já
(Videa, zpívání...)

(Hvězdy, filmy, hudba...)