.

Květen 2011

Trochu složitý

30. května 2011 v 21:19 | Já |  Hodně přemýšlím
Hodně složitý trojúhelník. Ta ho znala první, ta si s ním psala dřív, tuto miluje, s touto šel ven, tuto využívá, s tamtou se udobřuje, s druhou se hádá...Nebudu ji tady pomlouvat, protože já nechci. Možná teď jsem já ta zlá, která si píše s klukem, kterýho možná znala první, se kterým možná něco měla, co já vím?! Ale na druhou stranu, proč na ni mám brát ohledy? V životě jsem neměla kluka, teda né, že bych s ním něco měla. Ale ona jich měla nespočet, možná teď jí "přebírám"ale ona to udělala dokonce jedné ze svých nejlepších kámošek a to já se s ní zase tolik nebavím. Možná ho má ráda a možná mi teď "vyhrožuje" abych mu neublížila, ale tak proč mu ublížila dávno přede mnou? Jestli ji na něm tak záleželo nebo záleží jak tvrdí... Já sama nevím co mezi sebou ty dva měli! Jedna mi tvrdí že ho ona chtěla, druhá že mu zlomila srdce, třetí ať seru na oba dva, další se o tom se mnou nebaví. Nevím, co si o tom mám vlastně myslet. Jak to teda bylo? Vím, kde najdu odpověď a protu si dojdu co nejdřív... Zatím mi to vrtá hlavou. Copak nemám právo aby mě měl někdo rád?

Setkání po facebooku

29. května 2011 v 19:49 | Já |  Zažila jsem
Je jeden kluk a znám ho z facebooku. Věděla jsem, že existuje jelikož kamarádka s ním chodí do školy a jedna holka s ním byla venku. Na fejsu je moc milý a psali jsme si už dýl. A tak jednoho krásného večera opět na fejsu nás napadlo, že se sejdem. A tak se stalo. Vážně mě zaskočilo, když jsme se po delší "hádce" kdo vymyslí program na naše setkání, což nakonec byl on, tak že napsal "Ve Vaňkovce, v Olimpii, ve futurum, vyber si." Z toho jsem dostala výtlem, protože co vypsal jsou snad všechny obchoďáky v Brně. Nechápala jsem, co jako chce dělat v obchoďáku?! Obchoďáky jsou prostě holčičí záležitost, takže mi to vrtalo hlavou, ale nakonec jsem kývla na tu Vaňkovku.
Vzhled jsem moc nehrotila, prostě jako bych šla normálně do školy, akorát mi vadilo, že mám tlustý stehna a že on je sportovec, takže jak je mám zakrýt. Ale nakonec jsem se na to vykašlala a šla v kraťáskách. Stála jsem uprostřed Vaňkovky přesně ve 3, ale on nikde. Tak jsem tam jen tak stála a možná jen malinko, byla nervozní. Když jsem ho uviděla přicházet, trochu jsem se lekla. Né, že by snad vypadal příšerně, akorát prostě ve mě hrklo že doopravdy přišel. Otočila jsem se a dělala, že jsem si ho nevšimla, můj oblíbený reflex. V prvních pár okamžicích našeho sektání to bylo velmi divné. Najednou prostě nebylo o čem tak nějak mluvit. Začali jsme se teda procházet. Přišel mi chvílemi arogantní. Ale pak se to trochu rozmluvilo. Pochopil, že já s ním v obchoďáku prostě nebudu, takže jsme se šli projít jen tak po Brně. Co vám budu vykládat? Normálně jsme si prostě povídali, pak mě učil kick box, kam jsme si zajeli a koupil mi jízdenky, které si asi schvám jen tak ze sentimentu. Potom na hlavasu byl stánek Kiss Hády kde jsme si nechali zahrát písničku, kterou jsem vybrala já "E.T." Moderátor si nás trochu podusil. A potom jsme si ještě povídali. Bylo těžké uvěřit, že už je půl sedmé a já musím domů. Doprovodil mě k šalině a tak nějak sme se rozloučili.
Jaký z toho mám pocit? Ani nevím. Asi mi to ještě nedošlo. Mám z toho sice dobrý pocit ale nevím zda-li z toho bude nic, kamarádství nebo něco víc, to opravdu nevím. Je totiž fakt, že jsem se ještě nepřenesla z mojí platonické lásky. Ale tak uvidíme, přítomnost je dobrá a budoucnost je ve hvězdách.

Poprvé na ohňostrojích

28. května 2011 v 10:56 | Já |  Zažila jsem
Puberta si s námi dokáže pěkně pohrát. Nevěřial jsem, že budu někdy tak zlá. Lžu mamce do očí, že na žádný ohňostroje nejdu, ikdyž moc dobře vím, že to tak není. Pořád jí už snad jen lžu. Nějak to musím napravit...
Po Barčiné oslavě, jsem se odebrala k Renči, jakože u ní budu spát. Asi do půl desáté jsme byly u ní a pokračovaly v provokování uchyláků na lide.cz. Dobrej zabiják času. Potom jsme se teda vydaly na ty ohně. Vždyť brněnské slavnosti jsou jednou za rok. Cesta šalinou byla v pohodě, akorát jsme tam byly nejmladší. Přijely jsme akorát. Bylo to nejmíň 1000 lidí a všichni čekali na tu krásu. Odhodlaně jsme si prorazily cestu dopředu. Za 10 minut opradu přišli ohňostroje. Byly nádherné. K tomu byla puštěná hudba. Najednou asi v polovině se za mnou ozvalo " Ty pičooo, VODOPÁD!" A vážně tam byl. Byl neskutečně nádherný. Měly spoustu efektů ze kterých přecházel zrak.
Po konci této parády, jsme si usmyslely, že půjdeme do mekáče. A tak jsme učinily. Vedle nás seděli další 2 party o dost starších děcek než jsme my. Pochopitelně po nás začali házet jídlem. Já na ně: " Ty pičooo, co děláte?" A oni dostaly uplnej výtlem. Potom, Renča šla dolů abychom odešly a já jsem ještě odnášela tácek a oni tak: "Ty vole, kde je ta druhá?" Takže další výtlem. Po cestě, když jsem též odcházela po schodech dolů, doprovodilo mě několik okurek a hranolek. Ukázala jsem na ně fakáče. Oni jen tak:"OOO" Tak dobrý no :D
Koupila jsem si ještě cheesburger a potom jsme opravdu už jely. V šalině jsme si opět sedli poblíž takových lidí. Byl tam černoch a měl sebou dvě mařeny. A vždycky, když jsem si kousla tak ten černoch udělal přes celou šalinu hlasité :" CHRAMST" a když jsem kousala tak dělal: "Mlask, mlask, mlask..." Takže sme se všichni začali nehorázně smát. A pak ta mařena na mě: "Ty pičoo, ta holka má kopačky. Ta asi hraje fotbal!" Měla jsem kopačky protože pršelo a toto byly jediní boty do kterých mi ještě nepršelo. Když vystoupily, tak sme si zamávali. V plánu bylo ještě se stavit k Dominikovi.
Renča tam chtěla jen na chvilku a potom jít se potulovat po Bohunicích, ale já bych tam radši zůstala, protože když jsme šly k tomu Dominikovi, potkaly jsme další partu ožralých lidí, kde byli aji nějací chlapy a začali za námi utíkat. Pro malé holky jako jsme my je tento noční život nebezpečný. Takže jsme i přes Renčiny protesty zůstaly u moc hodnýho Dominika, jejího kluka.
Ikdyž jsem opět mamce lhala, ten večer byl jedinečný.


Barča má 13

28. května 2011 v 10:29 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Ještě než začala oslava, utíkala jsem do květinářství abych si nechala ten můj dárek zabalit. Do toho mi pršelo. Dorazila jsem k Barči, u které už byla Renča. Daly jsme jí dárky už teď ikdyž tam sice nebyla poslední pozvaná- Míša. Měla menší zpoždění ale i tak nakonec dorazila. Povídaly jsme si, objednaly 2 pizzy a jedly zmrzku. Bylo to moc fajn, házely jsme po sobě takovýma ozbabama, které jsem musela vyhazovat až z podrdy. Potom jsme si ještě hrály s kondomy, které ode mě dostala jako dárek. U konce oslavy, jsme si půjčili noťas a začaly balit uchyláky přes lide.cz. Telefonavaly jsme si s nimi přes skype a byla to prdel.


Bylo to moc fajn:))

Milý deníčku...

27. května 2011 v 10:30 | Já |  Hodně přemýšlím
Dear diary
Milý deníčku...
Tento týden byl vážně divný. Muselo se přejít spoustu problémů, starostí, hádek a smutku. Takových problémů, až jsem si myslela, že to tady zabalím a celý blog zruším. Ale nestalo se tak a snad ani nestane. O lásce k tomuto blogu jsem se již vyjadřovala dříve. Je mi líto jak to dopadlo s tou ŠVP a že se holky nemají rády. Teď však k těm pozitivům... Ikdyž bych o víkendu uvítala více klidu a odpočinku, asi mi to nevýjde. Jsem pozvanáý dneska k Barči slavit její třinástné narozeniny a zítra k Bertíkovi na jeho čtrnácté. Kromě toho jsem se domluvila s Renčou, že bychom zašly na ohňoostroje, otázka zní zda-li mě maminka pustí. Doufám, že celou sobotu až na tu oslavu, která se koná až v 5, patřičně proflákám u DVD The Vampire Diares, které mi vapálila Lucka. Nic extra to není ale baví mě to. A nakonec neděle. Nechci tu rozebírat proč se na ní těším až tak, že mi poskočí srdce když pomyslím na to, co budu dělat. Chci aby to vyšlo. Ale obávám se, že to nakonec dopadne úplně jinak. I přesto, že realita se většinou liší od mých představ, stejně se neubráním smýšlením jak by to mohlo dopadnou, kdyby existovaly happy endy. Já prostě budu snít dokud to jde, protože potom až budu dospělá, všichni budou počítat s tíím, že už všechno beru reálně a dospěle. Chci snít o té neděli dokud se to nestane, dokud nepříjde realita a dokud ještě můžu.
Věřím, že tento víkend dopadne úžasně, věřím dokud můžu.

Mimo: Omlouvám se, že teď přidávám hlavně články do rubriky "Hodně přemýšlím" , ale mám toho prostě v hlavně moc. Když se z toho vypíšu, uleví se mi. Pořád lepší psát na blog, než se řezat, takže vlasně pohodex ;))

Přeju vám příjemný víkend, stejně jako mě! ;DDD
Aby byl...

Přetvářka

25. května 2011 v 15:58 | Já |  Hodně přemýšlím
Hodně lidí říká, že ji nesnáší. Jak se ale mýlí. Strašně se směju tomu, když jsem naprosto přirozená a říkám, co cítím a co si myslím, jak mě obviňují že se přetvařuju. A když se opravdu přetvěřuju, tak to nikdo nepozná.
Vlastně nikdy jsem se přetvařovat nemusela. Jsem typ veselého člověka co chodí s dolíčky ve tváři a když je nemá, tak je asi opravdu smutný. A tak si mě hodně lidí zapsalo. Když si dovolím mít špatnou náladu déle než jeden den, příjde mi jakoby si všichni myslely, že je ve mě něco špatně. Možná je a možná ne, já sama to nevím natož někdomu odpovědět co mi vlastně je. Všimla jsem si, kolik lidem je vlastně příjemnější, když se prostě směju. O kolik je snazší se donutit k úsměvu než poslouchat jestli nejsem naštvaná a co mi je. Nechápu proč, ale bývám teď často smutná, a pesimistická až mě to samotnou štve a děsí. Ale kdybych nechala ten pesinismus mě přemoc úplně, kolik lidí by se se mnou asi bavilo? Kolik kamarádek by mě i přesto mělo rádo? Kolik....? Pořád si říkám, že toto období jednou zmizí, stejně tak jako přišlo. Prostě kdy zas budu ok a místo toho smíchu kterým se směju teď snad až ze zdvořilosti, se budu zase doopravdy smát jako vždycky. Možná je to tak proto, že svůj život vidím černější než je. Budu se muset zaměřit na pozitiva a těch se držet. Já to zvládnu, protože jsem to zvládla vždycky.


"Těžký" život puberťačky

25. května 2011 v 15:09 | Já |  Hodně přemýšlím
Ahoj. Nejdřív bych chtěla osvětlit proč je slovo "Těžký" v nadpisu v uvozovkách. Myslím si totiž, že puberťáci mají o dost lehčí problémy než dospělí. Tím ale nechci říct že život puberťáka je snadný, to v žádném případě, jen chci poukázat, že je o dost snazší než život dospěláka. A jelikož tento blog pro mě znamená moje vlastní uvažování a rýpání se ve vlastní šťávě, musím se tu svěřit co mě tak trápí, až mě to dohnalo napsat o tom článek.
1) Blog: Miluju ho. Je to jedna z mých nejlepších zálib. Vlastně největší a vydržela jsem u ní už přes rok, což se mi jen tak nestává a stále mě neomrzela. Dokonce sem chodí i lidi, moji přátelé a seznámila jsem se díky němu se spoustu dalšímy blogerkami. Tak v čem je problém? Asi ten, že se o něm dozvědělo spoustu dalších lidí, kteří o něm ani vědět nemuseli. Vlastně celá moje třída. Píšu tu všechno, co je pro mě jako pro holku důležité, což jsou samozřejmě i vztahy. Třeba jak sme na ŠVP tančili ploužáky a moje dojmy z nich, nebo se kterým klukem jsem byla venku a co se stalo... A další citlivá témata o mém soukromí. Né, že by toho bylo hodně, ale to spolužákům stačí, aby si ze mě dělali srandu. Ale došla jsem k názoru, že ho nezruším. Je to jako kdyby vám někdo řekl: "Přestaň chodit se svým klukem ikdyž ho miluješ " Doufám, že to nějak přežiju a že to lidi brzy omrzí.
2) Friendi: Další věc, která mě trápí. Že se spoustu lidí nesnese s mou kamarádkou Lindou. Je vážně pravda, že s ní trávím většinu času, chodím s ní často ven, sedáváme si často spolu a že spolu děláme spoustu pitomin. Ale já ji mám prostě ráda a ráda si sní povídám, ráda si sní sednu a ráda s ní chodím ven, ikdyž mě tedy někdy dokáže pěkně naštvat, ale kdo se taky pořád neštve? Ale taky je pravda, že kdyby nebyla Linda, asi by se nestalo to, že jsme si řekli hodně bolestiví konec s nejlepší kámoškou Janou. Hele, já jsem se kvůli tomuto taky hodně nabulela, dokonce víc než kvůli klukovi. Ale je to vážně jenom moje vina? Myslím, že i kdyby se Linda neobjevila, stejně by to šlo do kytek, protože to tak asi mělo být. To že s Lindou trávím hodně času vadí spoustu dalším mým kámoškám a dávaj mi to teď celkem sežrat. Příjde mi, že snad ani nechtějí abych se s nimi bavila, akorát nemají zrovna do koho valit a Tomková jim asi už dostatečně nestačí. Jestli je Janča s Renčou BFF tak ok, to je jen dobře že se našly, ale proč se ke mně chovají naschvál hnusně? Naschvál bych se jim nikdy nepoukoušela ublížit. "Jak ses ty chovala s Lindou k nám, tak se teď k vám chováme my." Tak to mě celkem dostalo, radši se budu kamarádit s Lindou, která sice bude smutná když půjdu s někým jiným ven a mě potom bude mrzet že jsem nešla s ní, než kdybych měla tisíc dalších friendů, kteří se mi budou mstít. Když měly průser, našla jsem si na ně čas, když měla Renča oslavu narozenin, pomohla jsem jí ji připravit. Já na ně nekašlu, to se tak trochu spletly.
3) Škola: Já ani nevím jestli mám problém ve škole. Vlastně nemám, teoreticky by mi měly vycházet pouze 2 dvojky na vysvědčení. Akorát se bojím, že mě učitelka z těláku nechá propadnout. Né, že bych snad neměla dost známek, ale nechodím do plavání. Tak zaprvé, já plavání přímo NENÁVIDÍM, a za druhé ani nemůžu. Akorát učitelka vidí jen to, že jsem líná. Budu muset mít potvrzení od jednoho doktora, ke kterýmu se mi vůbec, ale vůbec jít nechce. Jinak si celkem fandím, a doufám, že opravdu dostanu pouze ty 2 dvojky. Bylo by to to nejkrásněhší vysvědčení na druhým stupni.
4) Láska a kluci: Tady snad nemám co dodávat. Pořád se na obzoru neobjevil nikdo, kdo by mě chtěl, klasika. A to přitom nejsem zas tak náročná. Já jen chci, aby byl hodnej a aby mě měl rád a aby se mi líbil. Menší chyby na kráse mi nevadí. Ale co z toho, klukům asi jo.
5) Nemotornost a nevšímavost: Jsem prostě nemotorná a nevšímavá. Nemotorná je špatně proto, že když jdu napomůže mi ke spoustě trapasům a že toho hodně poschazuju, často mi něco padá, zakopávám a tak dál. Je to skoro jako být postižený. A nevšímavost to je blbý proto, že když si nevšimnu, že někoho něco trápí, že má někdo něco novýho a že okolo mě prošel krásnej borec zapříčí spoustu problémů a samožřejmě další trapasy.
Noo... A mezi další trable a problémy, které jsou s porovnáním výše celkem v klidu je: Postava, zuby, nos, beďary, nehty, oči...
Takový je těžký život puberťačky na základce. A bohužel nemám nic lepšího napráci, než se v nich rýpat.
Ale abyste si nemysleli, že jsem zakoplexovaná chudinka, tak náhodou můlj život má pozitiva a hned několik. Akorát teď zrova píšu článek na tu druhou polovinu mé existence.
Přeju hodně štěstí i ve vašem životě a hlavně málo komplexů a trablí ;D

Blog=problémy

24. května 2011 v 14:10 | Já |  Hodně přemýšlím
A sakra, tpč!!
Vážně uvažuju že tady s tímto seknu... :// Fakt nejlepší. Strašně mě to baví, píšu si sem upa všechno. Od toho dobrýho až po to špatný.. asi jak to tak vidím, tento blog přesunu někam kde nikdo nezná. Protože tady to né že jen zaní moji přátelé, ale i moji spolužáci. Kvůli nim mám spoustu průserů a mě to už štve. Yeah, tento blog je pro mě super, milujuho, ale copak to jde? založím new, o kterým nikdo nebude vědět, jenom já... Takže bye, bye, já končím!

U Lindy

23. května 2011 v 19:27 | Já |  Dokumenty aneb mapa života
Konečně! Konečně mi maminka dovolila poprvé v historii spát u Lindy! :D
Protože Lindin brácha odjel kamsi pryč, mohla jsem tam spát. Nevím co všechno mám napsat, takže spíše přidám fotky, protože se přece jen jedná o dokumenty. V plánu bylo, že se budeme fotit a nafotíme spoustu fotek, ze kterých bude facebooku přecházet zrak. Ale nakonec pršelo. Takže z fotek se nic moc nestalo, ale i tak jsme si to moc užili. Zkoukli jsme film "On je fakt boží", okoukávaly kluky na libku, večer probíraly kluky a k tomu chroupaly spoustu brambůrek, však to znáte :)) Vymslely jsme bláznivou hru na lásku, posílaly jsme soustu esemesek hodně klukům s textem "Spíš?". Ráno, než jsem odešla, jsme se nasnídaly, pokecaly a zkoukly novinky na FB. Moc hezkej večer to byl;)) Děkuji:))
Aspoň nějaké "umělecké" fotky :))


Bavíš se dobře?

19. května 2011 v 22:09 | Já |  Skládám rýmy
Často se mi dějou trapasy,
bavíš se jimi asi rád,
a víš co je nejhorší?
Že se jim sama musím smát.
Musíš mít ze mně hafo srandu,
z té mojí blbosti,
cítit se jako bys měl fandu,
fanouška tvé osobnosti.
Nemám ti to za zlé,
taky bych si to myslela,
je mi tolik trapně,
když jsem ti to napsala.
Kdyby jenom jednou,
nechápu se,
smíchy musím vybuchnout,
když se NĚCO stane.
Víš co by mě zajímalo?
jak to se mnou myslíš,
né že by mě to dojímalo,
ale už mi dochází kyslík.
Protože každý nádech,
když to nevím,
bolí mě v zádech,
hrozí plic rozervátí.
Tak jak to teda máš?
ano nebo ne?!
Napověz mi, ukaž,
pak už ti nebudu stát v cestě.
A to ti slibuju že až se to dozvím,
doufám že brzy,
budeš mít po starosti,
uhnu ti z cesty.
Rozhodně tě ale zatím baví,
jak tě tak pozoroju,
takový to hraní,
kašlu ti na tuto hloupou hru.
Já vím, já vím,
asi to k tomu patří,
ale mě už to nebaví,
odpověď znát chci!
Ještě jedna otázka,
ty můj milý lotře,
není vůbec romantická
ale bavíš se dobře?