na Blog.cz

Nová česká rodiná komedie, vyprávěná pubertální sedmnáctiletou Johanou Rubínovou, které se na svět kouká s nadhledem a lehkou ironií.

Proč se neozývám, proč nepíšu, proč neobíhám? Ale hovno, nekončím. Jen nemám náladu, čas, inspiraci. A hlavně, venku je tak krásně, a škola je tak zlá. Taky pořd něco dělám, tak není divu, že potom není čas psát. Co dělám teda tak užasnýho?

Ey key ey. Vážně jsem už tu tolikrát psala o Sharkass? Jo. A napíšu o ní znovu. Je to borka, mazec mařka a ta nej raperka v ČR! Našla jsem její další batlle, kde zase rozsekává. Ona totiž vždycky, dává si freestyle, battle, tracky.. Zbožňuju ji. Kdybyste ji poslouchali, pochopíte. Takovej talent na texty... Je to jedna z mála holek co se věnuje Freestylu a je v něm natolik dobrá, že je brána mezi českou freestylovou špičku.

Tady je ten battle:

Vlhký vzduch se mi dral do plic. Cítím se někdy tak zkažená... Vším co dělám. Stokrát jsem se chtěla nadechnout abych řekla promiň, ale potom k tomu stejně nenajdu odvahu. Co to slovo změní. Ale trápí mě to. Nemluvím o tom. Už to tak ale je, a jiné už to nebude. Když porovnám to děvčátko před rokem s tímto tvorem z dneška, trochu změna. Zemí otřásají hromy, a černým nebem lítaj blesky. Já na balkoně, poslouchám řev větru. Brej věčír bouřko, zdravím ji.

Jedna z věcí, co na životě fascinuju je smutek. Smutek je tak krásný. Černej sliz. Smutku bychom si měli vážit, protože ty nejslavnější díla pochází vždy ze smutku, od srdce. Je to dobrej parazit. Nejdřív si získá naše myšlenky, pěkně potichoučku a nenápadně, potom ale přitvrdí, zanechá oblbování, vytáhne nůž a začne si hrát. Jako malé dítě, ale i malé děcko dokáže způsobit velkou bolest. Dobře se na něj kouká, dokud je na obrázku. Ale já se smutku nebojím. Já si ho vážím. Fascinuje mě. Představte si...

Dnešní škola na zabití. Tedy... Je spoustu učitelů, kteří mě nemají rádi, a já nemám ráda je. Ale nikdy se mi nestalo, že by na mě byl někdo vyloženě zasedlej. Začalo to tím, že jsem řekla, že nepojedu na školní výlet, a potom když našla psaníčko, kde sem o ní nepsala moc hezky. Myslela jsem, že jí to přejde. Jenže.. už jí to drží 3 dny, a já ji začínám fakt nenávidět. Takový naschvály. A přitom jsem ještě před dvěmi týdny patřila mezi její oblíbený. Ještě že mi zrovna čeština a angličtina jde. A budu se hodně snažit, abych ji nedala jedinou šanci mi pokazit vysvědčení.

V poslední době se toho děje tak moc. Tak moc, ale nic, co bych mohla napsat, co bych mohla světu svěřit. Řekněme jen, že těžko nesu určitý siuace, a že ačkoliv by někteří jedinci byli už dávno v pohodě, a já věřte tomu, že chci taky, tak nejsem... Sorry, že mluvím ve zkratkách, ale na nějaké to tajemství mám právo.