.

Nová spolupráce!

29. ledna 2014 v 21:15 | Christeena |  Co se jinam nacpat nedalo
Hah, tak to mi to tady dlouho nevydrželo viďte :D ... No, dříve celkem oblíbený a navštěvovaný blog, se stal myší dírou. No nedivím se, taky bych se asi s touto aktivitou sem nerada vracela. Není čas, není nadšení. No co si budem povídat. Nadšení pro věc a motivace se mi vrátila až teď a to díky Sayu. Blogerka, se kterou to spolu táhnete už od mých tak 12? Píšeme o podobnýh tématech, pomáhala mi s designama, o zkrátka kámoška přes blog už asi 3 roky. A tak si Sayu přišla s nápadem, že když i ona nemá moc času na tvoření, jestlu nebudeme tvořit spolu. A mě se její nápad moc líbil :) A tak jsme založily nový společný blog- http://infinite-queens.blog.cz/ , kde to chystáme pořádně rozjet. A myslím, že dost ve velkým, protože ani jedna není žádnej nováček. Každá píše svým stylem, a to dost zajímavě, takže se máte na co těšit :) Věřte nebo ne, za mrknutí po této namyšlené recenzi nic nedáte ;)
 

Madam da Vinci.

16. ledna 2014 v 22:49 | Christeena |  Vlastní tvorba
Co je lepší motivací,
než být ostatním inspirací,
co je lepším důkazem,
než když jsi vítězem.

No jak jsem říkala, na blog čas není. Je toho do školy moc. Ne, že bych se učila :D. Pořád se mám stejně fajn. A jelikož je zítra pátek, vím, že zítra se budu mít ještě líp :3. No nic, jen jsem s chtěla uložit tento pavýtvor. Lepší to už nebude. Ale říkala jsem si, že čím častěji to budu procvičovat, tím bych se rychleji mohla zlepšit. Och, bacha, takže teď koukáte na začátky velké umělkyně, o který se budou učit vaše děti!!! :D


Prišli sme tvoriť a rast :)

12. ledna 2014 v 17:29 | Christeena |  Dokumenty aneb mapa života
Zdravíčko :)
Původně jsem si myslela, že na psaní a blogování budu mít více času, když je venku tak ošklivě. Ale venku se dělá čím dál slunečněji, a já toho využívám na maximum. V poslední době je mi čím dál lépe, jak dlouho nebylo :) (Hah, a teď když jsem si to tak pěkně napsala, už se vidím, jak se zítra vzbudím a budu mít pěkně zasranej den :D) Každým dnem něco podnikám, nehledě na to, že bych se měla učit. Mám celkem vysoký cíle, ale pěkně na to seru. V prváku to není tak jak na základce .Tam jsem se mohla válet a ty známky pěkný naskákaly tak nějak samy. Tady se válím a známky hovno :D Co to je. Učitelé fakt nekecali.
Dneska bylo tak krásně, že jsem se po dlouhé době zase odhodlala jít běhat. Asi po 2 měsících. Už se nemůžu dívat na to, jak se roztýkám sama sobě před očima. Pěkně jsem se zhoršila. A to je moje další úžasná motivace být opět lepší, a třeba aji dobrá :D. Však do léta času dost. O Vánocích a celkově přes zimu jsem tak nějak vypla a najela na režim nic nedělání. Toto ale mám utrum, tento rok si udělám pěkně aktivní a akční(planuju... :D). Je načase zvednout prdel, popřípadě činku (třeba aji 2 činky) a konat :).
(Le dinner. Knackebroty, šunka, lučina, zelenina)
A né, nejim jen to za celej den, a né, takhle nevypadá moje každodenní večeře.
Připadá mi, že se na věci dívám jinak, než ostatní lidi. Možná že víc si užívám okamžiku, obdivuju maličkosti, libuju si v kráse všedního dne. (Jojoo, až zítra poseru všechny testy budu nejspíš zase mluvit jinak :D). Vážím si lidí v mým životě (Někdy víc, někdy míň :D). O všem hodně přemejšlím, no prostě když to shrnu, tak celkem dost pozitivně vibruji :D :).
Najíždím na svůj starý dobrý režim zdravý stravy. Na jednu stranu tato škola, kterou dělám (zdravotnický lyceum) je na můj vkus těžká. Ale na druhou stranu je, že se o zdraví zajímám dost i jako koníčkem. Hlavně z pohledu stravy (Alkohol a cigarety do toho nepočítejte :D). Nejvíc mě zatím oslovilo vitariánství. A se stravou úzce souvisí celý životí styl, a s životním stylem "náboženství" nebo třeba joga, celková psychická pohoda a duchovní náplň. A tu když člověk najde nemůže být jen tak nešťastný. :) Myšlenkami tvoříme sebe.
Ráda bych potkala člověka, kterej to vidí stejně.
(Jo, špatný rozlišení fotky, je nějaká stažená, nějak se mi to posralo)
Kdo je zlý, nikdy nemůže být šťastný.
Jestli to někdo dočetl až sem, mám na vás otázku, pište dolů do komentářů, a nebo se jen zamyslete, jak vnímáte věci vy, a co jsou vaše každodenní důvody k radosti? Dokážete potěšit a ocenit druhé? (Jo, určitě se všichni zamyslí :D)
To by bylo ode mě jako menší aktualizace vše. Užívejte si mládí, protože jednou zmizí, užívejte zdraví, dokud jej máte a pečujte o něj, protože víc jak jedno fakt nemáme, a užívejte lásky která se vám dostává od přátel a rodiny, protože ne každý ji dostává a sami lásku a radost rozdávejte. Rozvíjejte se a hledejte sami sebe, vyzkoušejte všechno co je možný, nesnite a konejte.
 


Pohoda, klid a mír

8. ledna 2014 v 17:26 | Christeena |  Skládám rýmy

Jen tak se posadit,
sluchátka nasadit,
jen zavřít oči,
slyšet, jak ticho mlčí.

A tak si pustím hudbu,
do kafe lžičku cukru,
nevnímám vás, neřeším,
nic než hudbu neslyším.

Okolo mě krásný klid,
třpytivý slunce svit,
sametový vzduch,
žádný denní ruch.


Cítím v sobě už jen mír,
klid a žádnej splín,
vztek, tudy cesta nevede,
nádech, brát věci s nadhledem.

Kdo jsme a proč jsme tady,
nevíme si s tím rady,
jednou to možná pochopíme,
až se navždy rozloučíme.

Z okna do tmy foukat dým,
cítit pohodu, klid a mír,
v rohu pokoje síť pavoučí,
užívej, dokud se ještě neloučíš.




Some girl.

5. ledna 2014 v 14:11 | Christeena |  Vlastní tvorba
Obreslený z internetu. Rychlá práce. Velká nuda. Chuť něco dělat. Relax. Pro zábavu. Yeah. Spokojenost. Vypadá jako člověk. Jako opravdovskej člověk. Jako dost pěkná holka. Co je to krása. A toto je rychlo psaný popisek. Spěchám. Zase. Není čas. Není prostor. Život venku čeká. No nic, už vyrážím pryč. Konec.
:))

Yes, I am. Photos.

5. ledna 2014 v 1:57 | Christeena |  Dokumenty aneb mapa života
This is just my pieces of hapipnness from my life.

Smile.

Smoke.

Her.

Alcohol. Beer.

Redhead.

Old friend.

Empty place.

Empty place 2.

Kontrafakt- Navždy

2. ledna 2014 v 19:17 | Christeena |  Moje kultura


Vnímej, žij a děkuj.

2. ledna 2014 v 0:17 | Christeena |  Hodně přemýšlím
Letím, jen tak bez křídel se vznáším, a sleduji život pode mnou. Peru se s větrem o poslední slovo, kam to bude, kam mě jen odvane. Motám se někde ve výšinách, jakobych nic nevážila, topím se ve víru vzduchu. Nikdo mě tu nevidí, ale já vidím je. Životy pode mnou, lidi, a jejich příběhy. Na své cestě větrem potkávám nevyrčené tužby, a přání, nejsou to stovky, ani tisíce, mnohem víc a stále přibývají. Jsou tu se mnou odepsaný. S otevřenýma očima, otevřenou myslí a nadhledem, proplouvám tímto smetištěm. Lidi, proč ste tak slepí? Proč si tak málo vážítě toho co máte? Proč si navzájem ubližujete? Vždyť je to úplně zbytečný. Proč tak málo sníte, proč tak málo věříte. Čeho se tak bojíte? Nechápu vás, lidi uspěchaný. Honíte se za štěstím, penězy, a přesto všechno co doopravdy chcete a potřebujete máte přímo tady, na dosah ruky, ne před sebou, ale v sobě. A stačí tak málo. Jen se zastavit, a začít konečně vnímat. Slyšíte to? Ano, toto je váš tep. A i on jednu dotepe. Uteče, vyprchá, utichne. Možná ne dnes, ne zítra, ale jedno vím jistě, že tyto údery máme každej už od narození spočítaný. A jimi plýtváte pro honičku za štěstím. Mrháte jimi, chybí vám vděčnost. Vůbec vás nenapadne si vážit maličkostí, toho co je tu pro vás každý den. Není bohatý ten, kterému patří všechno, tato radost je jen dočasná, postupem času je prázdná, utichlá, a vaše srdce nemá pro co tepat, vy ztrácíte pointu života. Skutečně bohatý je ten, který, dokáže ocenit krásu a podstatu okolí, ten kterého dokáže dojmout drobnost. To on bude mít vždycky pro co žít, jeho tep bude mít ten správný rytmus. Lidi, proč závidíte? Leč nikdo nemá ve skutečnosti víc. Proč se tolik trápíte, a tak málo sníte? Vždyť sny jsou mnohokrát to, co nám dává smys. Smysl úderů srdce, důvod existence. A proč se bojíte sny zrealizovat. Nebaví mě tady mezi nimi plavat, koukat na to, co by ti tvorečkové z dola všechno mohli mít, kdyby nebyli tak zaslepeni. Co je toto za smetiště, co tu vůbec dělám, proč tu jsem? Proč tu lítám mezi sny a nic nechápu, proč jsou lidé tak omezení? Možná protože to nejsem já, možná jsem jenom jeden z nekonečně mnoho z neuskutečněných snů.

Brazilský keratin Cocochoco- moje zkušenost

1. ledna 2014 v 14:58 | Christeena |  Jako z časopisu
Vlasy a já spolu vedeme jeden dlouhej nekonečnej příběh. Barvení, clip-iny, stříhání žiletkou, zesvětlování a 4 roky každodenního žehlení zanechají svoje. Takže se jedná o příběh celkem dramatický a tragický. Už jsem toho ale měla dost, a rozhodla proto o léčbu metodou brazilského keratinu. Přesněji o léčbu keratinem z tohoto serveru - http://cocochoco.cz/

Text prodejce:
COCOCHOCO Brazilský Keratin je moderní proces na ošetření vlasů, který udělá Vaše vlasy rovné, hladké a dodá jim lesklý vzhled. Léčba je založena na Keratinu (hlavní protein kůže, vlasů a nehtů).
Keratin je přírodní látka, která dává Vašim vlasům možnost vrátit se do své původní zdravé, lesklé, hladké podoby.
COCOCHOCO Brazilský Keratin narovná vlasy, aniž by se změnila jejich struktura. Léčba může být aplikován na všechny typy vlasů, na přírodní a i na chemicky ošetřené vlasy (barvené apod.). Aplikační proces trvá kdekoliv od 1,5 - 3 hodiny v závislosti na délce a tloušťce vlasů.

Vrhla jsem se do toho, jelikož mě nebaví si vlasy žehlit 2krát denně, výrazně se mi tím vším ničí. Mám vlasy dlouhé ani ne po ramena, a někdy bych se chtěla dožít i toho, že budou o něco delší. Takže volba dárku na Vánoce byla jasná. Na stránkách nabízí keratin rozlévaný v sadě se šamponem na jedno použití, což mi na moje krátké vlasy bohatě stačí. Výjde to podstatně výhodněji.
Domů mi došly v balíčku dvě malé lahvičky, kde bylo přesně odměřeno 50ml brazilského keratinu a 20ml čistícího šamponu. Bez jakkéhokoliv návodu k použití, či popisku, co je keratin a co je šampon. Zmátlo mě to a málem jsem lahvičky zaměnila. Pro ujasnění, keratin je žlutý, a šampon je průhledný. Cena za oba odlitky z produktů byla 309,-

Typ mých vlasů- krátké, poničené, roztřepené konečky, jemně vlnité, nevydržely být ani chvíly rovné, nedej bože když je teď venku vlhko, a bez olejíčku naprosto suché. Fotku pro porovnání nemám.

Aplikace:
Nejdřív jsem vlasy umyla čistícím šamponem. Bylo ho na moje vlasy dost. Potom jsem nepoužívala žádný jiný kondicioner, masku či olejíček. Následovně jsem vlasy vyfoukala skoro do sucha. Řeknu vám, že vlasy byly už jen po umytí tímto šamponem strašně krásný, kromě toho šamon nádherně voní, přímo čokoládově. Hebké a necuchaly se. Po vyfoukání je čas nanášet keratin. O to se postarala moje mamka. Vlasy se rozdělí na 4 části, a všechny vlasy pečlivě pokryjeme keratinem. A zase vyfoukat, tentokrát úplně do sucha, jen co to půjde. Nyní je čas nahřát žehličku na alespoň 230°. ale moje žehlička zvládá pouze 220, a žehlit pramínek po pramínku do zbláznění. Každý pramínek se musí přejet žehličkou nejmíň 10krát. Je to proces poměrně zdlouhavý.

Výsledky:
Po aplikaci se nesmýt vlasy umývat alespoň 3 dny. Nejlépe 4. A to pro mě byla výzva, myju si jinak vlasy téměř každý den. Po to dobu se nesmí vlasy namočit, nebo riskujeme deaktivaci keratinu. Mytí se doporučeje bezsulfátovým šamponem pro co nejdelší zachování výsledků. Nějaký nabízí u sebe na stránkách, ale našla jsem v drogerii dm menší alternativu- Alverde pro barvené vlasy.
Po třech dnech jsem si teda konečně vlasy umyla. Nedočkavě vyfoukala a...? Ano, skutečně byly jako vyměněné. Lesklé, hladké, jemné, uhlazené a zacelené! Naprosto úžasný. Možná co mě trošku zklamalo je to narovnání samo o sobě. Možná to bylo dané tím, že jsem ten keratin neměla dostatečně zažehlený. Ano, vlasy jsou uhlezené, téměř rovné, ale žehličku budu používat i nadále. Mám to rovné jak kde. Točí se mi hlavně jedna strana, ale s tou jsem měla vždycky problémy, druhá je skoro jako po použití žehličky, a v zadu je to také rovné. A však tentokrát žehlička stačí nařídit na 160° a ne na 200. A vlasy se vlhku jen tak už nezvlní.

Musela jsem si na ně pořád šahat, jak byly hebké. Už je mám umyté po několikátý a oni jsou stále heboučký, tak ozdravené! :) Mám jednu fotku ve velmi špatné kvalitě. Svítilo hodně slunce a já si chtěla vyfotit ten lesk, ale slunce bylo hrozně ostré a tak ta foka je celkem přesycená.
Takže za mě určitě spokojenost, co slíbil splnil, až na to dokonalé narovnání, po kterém toužím ze srdce dál.



588. článek

31. prosince 2013 v 15:45 | Christeena |  Hodně přemýšlím
Hele, chtěla jsem napsat nějakou malou úvahu o tomto blogu, i když je téměř nefunkční. Jen nevím jak začít, tak dlouho jsem už neuvažovala... Není nic hezčího, než když se jako jeho vlastní autorka téměř po čtyrech letech ohlédnete za tím, co jste na světě internetu zanechali. Když se na to podívám teď po téměř roku pauzy, ano, říkám si, to co jsi udělala a vytvořila je dost dobrý. Byl večer a já si četla staré články, četla jsem snad všechny. Nevědoma některých, některých vědoma, ale za ty se třeba strašně stydím. Ne vždy všechno co jsem vytvořila bylo dobrý :D . Říkám si, že jsem v těch třnácti měla větší rozum a chuť pro život než teď. Na svoje pocity by lidé po pár letech zapomněli, ale já ne. Od dvanácti přesně vím, jak jsem se kdy cítila a proč. A strašně mi pomohlo se k tomu vrátit. Když si čtu některý články, připadá mi, že to tenkrát bylo stejný jak teď. Blbý. Jsou tu nádherně popsaný depky malé holky. Nesčetně vymyšlenejch příběhů vytvořených z bolesti, zklamání, nepochopení a desítky básniček o životě jak je nefér nebo super. A když si je čtu a porovnám to s tím co je teď, říkám si, hej tady sem už jednou byla, tady jsem už bojovala, tady jsem zakopla, hej Kristy, podívej jak ses s tím poprala. Snažila jsem se přinášet lidem v psaní radost, a teď když jsem to četla zpětně, jsem přinesla radost i sobě. Jsou to moje důkazy, že v životě se dá překonat všechno. :))
Zajímavý, že mě ani tak neoslovily články jako vyloženě deníčky, kde jsem si psala co s kým dělám. Ale spíš úvahy. Líbí se mi. Byly to krásný roky, tak čisté jasné přemýšlení. A vidím to v každým článku, i když sem měla sebevětší depku, já si na tom světě vždycky našla to pěkný. A když jsem se utápěla ve smutku, obdivovala jsem jeho zkaženou krásu. Vytřískala jsem z něj to smutně nádherný. Tenkrát jsem si říkala, že to prostě jen není špatný. Bylo to pro mě přirozený. Ale dnes, už ani nevěřím, že toto jsem mohla napsat skutečně já. Říkám si, ne že to nebylo špatný, bylo to dobrý.
Teď tak trochu nechápu sebe proč jsem vlastně skončila. Jestli sem si přišla něja moc velká. Už se v sobě pořád tolik nerejpu a nerozebírám se... Nebo prostě nechci dávat už kůži vyloženě na trh, necítit se tak odhalená a bez tajemství. Nebo spíš jsem už všechno dávno napsala, a teď se k tomu můžu jenom vracet, protože vše se neustále opakuje dokola. Důvodů a příčin je nejspíš hodně...
Chtěla bych to zase umět, dávat radost. A ať jsou některý (nebo podle vás všechny) články jeden velkej trapas, já jsem ráda, že je mám. Díky nim jsem se posunula vždycky dál, a teď když už si je nepíšu, stačí mi je si přečíst znovu a má to stejnej efekt. Stačilo sednout ke klávesnici a ťukat, a ono to vypadalo dobře.
Joo, ani nevím co jsem tímto chtěla zase světu říct. Asi jen to, že dělejte to co vás baví, nezáleží na kecech ostatních, a ani nezáleží jestli to vůbec umíte. Nezáleží na ničem víc, než na tom, co vás dělá šťastnými a co vám v životě skutečně pomáhá. A i kdyby vám celej svět se hroutil před očima, vy budete mít stále pro co žít a existovat. Nikdy nebudete na tom tak špatně, abyste se alespoň z něčeho netěšili. Rozvíjejte se, od toho tu přece život máme.
Hah, když sme u toho rozvíjení :DDD ... Joo, dobře, Picasso ze mě nebude, ale dávám to sem, protože sem se s tím srala přes hodinu a půl. A protože i když to není světový, jak sem psala, je to můj relax. A i kdyby mít relaxem bylo čmárat kolečka a trojúhelníčky v řadě za sebou, a já to vydávala za umění, i kdyby se to nikomu neíbilo a nikdo mi v tom nefandil, tak bych se jich nikdy nevzdala.

Další články


Kam dál